Egyptský rituál vážení srdce: Kdo byl hoden posmrtného života a na které duše čekalo věčné zapomnění
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Vážení srdce je staroegyptský obřad, při němž se rozhodovalo o osudu duše na cestě posmrtným životem. Jak rituál probíhal a jak se Egypťané na tento posvátný akt před smrtí připravovali?
Starověký Egypt a posmrtný život
Staří Egypťané věřili, že srdce dokáže zaznamenat všechny dobré i špatné skutky člověka, které během života vykonal. Díky tomu tak může sloužit jako prostředek k jeho posmrtnému hodnocení. Po smrti se srdce jedince vážilo proti pírku bohyně Maat. Pokud bylo stejně lehké jako pírko, mohl dotyčný přejít do posmrtného života.
Význam srdce ve starověkém Egyptě
Srdce bylo Egypťany považováno za organický motor těla a za sídlo inteligence, symbol náboženského a duchovního významu. Také se zde shromažďovaly veškeré lidské emoce a životní síla člověka. Je považováno za jednu z osmi hlavních částí lidského těla. Srdci byl pak přisuzován mnohem větší význam než například mozku. Jako protiklad k ostatním orgánům muselo být v mumii pečlivě uchováváno, aby orgán zůstal neporušený pro věčný život.
Mumifikace srdce zajišťovala zachování tohoto důležitého orgánu
Staří Egypťané měli působivé zkušenosti s konzervováním všeho možného – od sušených slupek obilí a ovoce až po mumie faraonů. Není tedy příliš překvapivé, že mumifikaci podléhalo také srdce. Tento proces nebyl ve starověkém Egyptě ničím neobvyklým. Při kvalitní mumifikaci bylo srdce uchováno skutečně po dlouhou dobu.
K mumifikaci srdce bylo třeba vynaložit velké úsilí. Po smrti se srdce stáhne, a proto musí být opětovně hydratováno, aby se vrátilo do původního stavu. Není známo, jakým způsobem staří Egypťané srdce mumifikovali, ale je pravděpodobné, že kombinovali různé techniky, které znali z jiných postupů. Právě mumifikace byla v mnoha ohledech naprosto jedinečnou metodou k uchování srdce bez ohledu na stáří orgánu.
Příběh bohyně Maat
Maat je egyptská bohyně pravdy a spravedlnosti. Je provdaná za Thóta a jejím otcem je samotný bůh slunce Ra. Kromě pravdy ztělesňuje také harmonii, rovnováhu a božský řád. V egyptských legendách je to právě Maat, kdo po stvoření vesmíru zasáhne a nastolí harmonii uprostřed chaosu a nepořádku.
Zatímco mnohé egyptské bohyně jsou představovány jako hmatatelné bytosti, Maat byla považována spíše za samotnou esenci pravdy a harmonie. Je také duchem práva a spravedlnosti a autorkou seznamu 42 ideálů, kterými by se měl člověk během života řídit. Tento koncept byl také kodifikován do zákonů, které prosazovali egyptští králové.
Maat je zobrazována v podobě sedící nebo stojící ženy. V jedné ruce drží žezlo a v druhé nilský kříž. Jejím symbolem je pštrosí pero, které hrálo klíčovou roli právě při rituálu vážení srdce.
Průběh vážení srdce a jeho následky
Vážení srdce je praktika známá ze staroegyptské Knihy mrtvých. První doložená zmínka pochází z pera písaře Hunefera, v jehož hrobu v Thébách byl nalezen papyrus popisující tento posvátný rituál. Odhaduje se, že město bylo založeno okolo roku 1285 př. n. l., a je tak možné, že vážení srdce se může datovat až k tomuto letopočtu.
Rituál podle pověsti zpravidla provádí bůh pohřbů a mumifikace Anup (řecky Anubis), přičemž záznamy o výsledku vede bůh Thovt (řecky Thóth), který zde zastává roli písaře. Principem je vážení srdce proti pírku Maat, přičemž o jeho hmotnosti rozhodují skutky, kterých se zesnulý dopustil během svého života. Ty se posuzují podle souboru pravidel bohyně Maat, kam patří například:
- slib nespáchání hříchu
- slib neprovedení krádeže
- slib, že dotyčný nikomu neublížil či nezabil
- slib věrnosti manželce.
V případě, že člověk testem vážení srdce prošel, byl jeho duši přislíben pobyt v egyptském ráji, tzv. Rákosových polích. Pokud však jeho srdce pírko Maat převážilo, nebyl vpuštěn dál a musel strávit věčnost v podsvětí, kde musel čelit neustálým nástrahám v podobě démonů či duchů. Pakliže byl těmito stvůrami přemožen, upadl do věčného zapomnění, ze kterého nebylo cesty zpět. Samotné srdce pak snědla démonka Ammit, která mnohdy pozřela také hříšníkovu duši.
