Aby se Eskymák udělal, ale neutopil, potřebuje tuilik: Matka mi ušila dívčí šaty z tulení kůže, které mi zachránily život
Foto: David Stanley from Nanaimo, Canada / Creative commons, CC-BY, https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/legalcode.cs
Mnozí lidé si dávají grónský kajak do souvislosti se schopnými kajakáři, kteří dokážou provádět obtížné obraty, aby se po převržení opět dostali nad hladinu. Ke zvládnutí tohoto působivého cvičení je zapotřebí oděvu, který kajakáře zcela spojí s kajakem.
K tomuto účelu byl vynalezen uzavřený kabátec. Je to oblek šitý jako prodloužený anorak, který kajakáři ve stoje sahá až ke kolenům. Drobnými stehy je dvojitě sešitý z měkké tulené kůže zbavené srsti a po napuštění tulením tukem je ještě měkčí elegantnější a nepromokavější, dozvídáme se opět z knihy Střípky grónské kultury Ole G. Jensena, dánského spisovatele a fotografa, dlouholetého ředitele grónských muzeí, expertního znalce místní kultury a umění a milovníka největšího ostrova světa. Do češtiny publikaci přeložil velký popularizátor ostrova Zdeněk Lyčka.
Kabátec a kajak jedno „tělo“ jsou
Kolem zápěstí a obličeje jsou zdrhovadla, jimiž si kajakář může kabátec těsně utáhnout k tělu. Šňůra je navíc také na spodním okraji kabátce, čímž jej lze pevně obepnout kolem límce kajaku. Když jsou šňůry utaženy, je kajakář pevně spojen se svou lodí a může provést obrat, aniž by se do ní dostala voda, a nenastříká tam ani tříšť z vln. Kajak je nyní připraven k vyplutí do prudkého vlnobití na otevřeném moři. V kabátci a naprosto utěsněném kajaku ses vytvoří vzduchová kapsa, která jednak izoluje, jednak pomáhá vztlakem udržet člun na hladině rozbouřeného moře, píše Jensen.
Díky dlouhé „sukni“ má kajakář navíc možnost vysoukat se několik centimetrů ven z límce kajaku, aniž by při tom porušil „pečeť“ na límci – detail, který může být rozhodující pro záchranu života. Pokud se kajak převrhne a těžko se otáčí zpět.
Zkracování mohlo i zabít
Podle Jensena se v průběhu času projevila módní tendence ke zkracování kabátců, což mělo pro mnohé grónské kajakáře osudné následky.
Spisovatel H. C. Petersen píše o tomto nešťastném vývoji ve Velké knize o kajaku. Jeho přítel Peter Petrussen vypráví, jak se mu jako mladému kajakáři nelíbil kabátec, který mu ušila matka: „Vypadal jako dívčí šaty!“ Styděl se jít s kajakem přes město.
Petrussen jednoho dne přece jen vyrazil na vodu, převrhl se, a přestože se ještě nenaučil obrat, dokázal se díky svému dlouhému kabátci povysunout z límce, aniž porušil „pečeť“. Tak se mu podařilo vystrčit hlavu nad hladinu a křičet o pomoc. „V duchu jsem děkoval své matce. Měla pravdu, kdybych býval měl na sobě ten moderní krátký kabátec, zcela jistě bych se byl utopil“
Tulení kůže populární dodnes
Dnešní sportovní kajakáři stále používají kabátce vyrobené tradičním způsobem z tulení kůže, i když existují výrobky z moderních materiálů jako je neopren a jiné umělé látky. Uzavřený kabátec ve své původní podobě z měkčené tulení kůže a s vyřezanými kostěnými knoflíky u zdrhovadel představuje krásnou součást grónské kulturní historie, která se stále používá, popisuje Ole G. Jensen ve své knize Střípky grónské kultury.