Eskymačky milovaly své muže opilé, nebyli tak odporní jako Evropané. Ranní příděl kořalky vypil Eskymák za všechny naráz
Foto: Diamond Jenness / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
„Eskymáci si kořalku vášnivě zamilovali – muži zrovna tak jako ženy – a to, jak mi často svěřovali, píše autenticky Nansen, nejen proto, že dobře chutná, ale že je tak krásné být opilý. A oni také byli opilí pokaždé, když k tomu byla příležitost…“
Z dovážených potravin a pochutin do Grónska evropskými cestovateli si místní obyvatelé vzali za své, zbožňovali a hojně konzumovali především kávu a tabák, o čemž jsme psali v článku Drogy Evropanů uchvátily Eskymáky natolik, že nevěděli, kdy s nimi přestat. Nejnebezpečnější byly na kajaku.
Na základě podrobných záznamů Fridtjofa Nansena (1861-1930) ze života mezi Eskymáky se dozvídáme i o jejich kladném vztahu k alkoholu, a to z jeho knihy z roku 1891 ŽIVOT ESKYMÁKŮ.
„Pocta“ ohnivou vodou
Takže o oblibě kořalky na ostrově píše Nansen takto: Kořalku Eskymáci obzvláště oblíbili, i když dánská vláda její prodej na území Grónska zakazovala. Tento zákaz však nezabránil konzumaci, protože evropským obyvatelům země je dovoleno dostávat ji z domova a do určité míry ji také hostili Eskymáky. A jsou-li oni posádkou na lodích Evropanů při letních cestách, a též po každém obchodu, který spolu uzavřeli, jsou uctěni taktéž kořalkou.
A navíc kifakové neboli zaměstnanci ve službách dánského obchodu, dostanou každé ráno svůj příděl kořalky; lovci, kteří jsou zdatnější a lepší než kifakové, nemohou jí však dosáhnout jinak, než když se stanou služebníky Evropanů či když jim něco prodají, popisuje Nansen.
Opilost je krásná
Eskymáci si kořalku vášnivě zamilovali – muži zrovna tak jako ženy – a to, jak mi často svěřovali, píše autenticky Nansen, nejen proto, že dobře chutná, ale že je tak krásné být opilý. A oni také byli opilí pokaždé, když k tomu byla příležitost; naštěstí to však nebývalo tak často.
Kifakové si dovedli užít
Že cílem tohoto požitku je skutečně opojení, vyplývá patrně také z toho, že kifakové si ranní dávky kořalky příliš necení, protože jí není dost k tomu, aby po ní byli opilí. Proto se stávalo, že několik kifaků se smluvilo, že si budou kořalku šetřit a jeden z nich vždycky vypije jednoho rána kořalku za všechny ostatní; druhého dne pak přišla řada na dalšího. Tak mohli dosáhnout s určitými přestávkami důkladné podroušenosti. Podle Nansena - když však na věc přišly vyšší úřady, snažily se tuto praxi zarazit.
Opilí jsou tak fajn
Na rozdíl od zvyklosti jinde, grónské ženy mají rády své muže opilé a upřímně se při pohledu na ně baví. Až na malé výjimky byli totiž eskymáčtí muži i ženy v tomto bakchickém stavu (výstředně se bavící např. po požití alkoholických nápojů nebo drog, požitkářský – pozn. aut.) mnohem méně odporní a mnohem mírumilovnější, než tomu bývá u nás doma za podobných okolností, porovnal stavy eskymáckých a evropských opilců Nansen.
Díky „bláznění“ vznikl kalendář
Polárník popsal, že když do země přišli Evropané, nechápalo domorodé obyvatelstvo dost dobře účinky kořalky. Tak na příklad, když se blížily Vánoce, přicházeli Eskymáci k Nielsi Egedovi (dánsko-norský obchodník a luteránský misionář v Grónsku v 18. století – pozn. aut.) a tázali se ho, kdy jeho lidé budou „bláznit“. Věřili totiž, že „bláznění“ je nutným důsledkem svátků a bylo pro ně znamením, podle něhož počítali kalendář. Později se dozvěděli, že takový stav je nutno přičíst této tekutině, kterou nazývali silaerúnartok, tj. něco, po čem člověk ztrácí rozum. Teď však říkají kořalce obecněji snapsemik, uzavřel Nansen pojednání o dovážených alkoholických nápojích a jejich účincích na obyvatele Grónska.
Dlouhodobý rozvrat společnosti
Alkohol v inuitském Nunangatu (domovině – pozn. aut.) má specifickou historii spojenou s příchodem osadníků, asimilační politikou, která se snažila zničit inuitský způsob života, a přetrvávajícím mezigeneračním traumatem. O rozkladu inuitské společnosti díky konzumaci alkoholu a drog budeme psát v našich dalších článcích.