Eskymácká výměna manželek: Pohostinský sex, mnohoženství, mnohomužství i dítě s jiným museli Inuité zvládat odpradávna
Foto: Gerhard Sisters - Missouri History Museum / Public Domain, Wikimedia commons
Eskymácká sexualita je kmenová a než ji změnily vnější vlivy, byly eskymácké zvyky a tradice jako výměna manželek (podobně jako u Mongolů) a divoké večírky (podobně jako u Římanů) běžné.
V mnoha domorodých společnostech stále vládne volný milostný život, jaký vládl v Evropě před pár tisíci lety. Již od 19. století se badatelé výrazně zajímali o pohostinný sex a o kultovní sex, ovšem používali zavádějící pojmy „pohostinná prostituce“ a „kultovní prostituce“, čímž na toto chování přenášeli hodnocení své vlastní („západní“) civilizace.
Fridtjof Nansen ve své knize Život Eskymáků z roku 1956 zmiňuje pohostinný sex u grónských Eskymáků. Poznamenává, že sexuální svobodu nijak nezastírali, což evropské návštěvníky zaráželo; tamní Eskymáky naopak uráželo chování podle evropských zvyků:
„Z počátku, když Eskymáci viděli sňatky, prováděné podle našeho způsobu, velmi je uráželo, že nevěsta odpovídala „ano“ na otázku, chce-li svého ženicha za muže. Podle jejich názoru by měla nejspíše říci „ne“, protože pokládají za velkou hanbu pro pannu přisvědčit, když se jí někdo po něčem takovém táže. Když se Eskymáci dozvěděli, že je to u nás zvykem, prohlásili, že naše ženy nemají stud.“
Poznámka autora: Ani samotný termín „eskymák“ není bez problémů. Ten se někdy považuje za přílišné zobecnění nebo dokonce urážku, označuje domorodce z arktických oblastí na severu a subarktických částí Severní Ameriky, Grónska a Sibiře. Eskymáci jsou zastřešující pro specifické skupiny a kmeny známé jako Inuité, Aleuti, Yupik nebo četná další jména v závislosti na lokalitě a také na jazykovém a kulturním pozadí. S ohledem na různé kmeny a jedinečné aspekty zde uvádíme obecnou historii sexu v eskymáckém stylu.
Sexuální pohostinnost, ale ne prostituce
Eskymáci ze severní Aljašky praktikují nejen výměnu manželek. Dalším termínem, který v našich zeměpisných šířkách není rozšířen, je „pohostinská prostituce“. Ta je praktikována u Eskymáků a severoamerických indiánů. Jedná se o poskytnutí své ženy případně i dcera hostovi.
Pohostinný sex zmiňuje například u sibiřských Evenků hrabě Lev Sternberg, který však toto chování chápe – ve smyslu dobových teorií – jako pozůstatek skupinového manželství.
Evropští zpravodajové si pohostinný sex často spojovali či pletli s prostitucí, kteroužto instituci ale nemuseli příslušníci dotyčné skupiny vůbec znát. Tak například u jihoamerických Mapučů (Araukánů) existoval pohostinný sex: hostitel nabídl hostovi některou ze svých dcer, řidčeji manželku; avšak prostituce u této skupiny byla neznámá.
Nabídnout svou manželku hostovi byl aspekt pohostinnosti, který měl duchovní i praktické důsledky, a ponurá a respektovaná tradice výměny manželek byla často doprovázena šamanskými rituály.
S ohledem na různé kmeny a jedinečné aspekty zde uvádíme obecnou historii sexu v eskymáckém stylu.
Eskymáci nechali své „bratry“ spát se svými manželkami
V úzkých vztazích mezi muži v eskymáckých kulturách docházelo ke sdílení jídla, zásob a dalšího zboží, zvláště když byli na lovu. Muži považovali své společníky za „bratry“ a sdíleli všechno, někdy i své manželky. Tento zvyk měl další důsledky. Někdy, když byl muž na lovu, „jeho přátelé si myslí, že dělají laskavost jeho ženě tím, že se zastavili, aby zmírnili její osamělost", podle jedné polární monografie. Výměna manželek mohla mít podobu společného manželství, což bylo strukturovanější ujednání mezi dvěma páry, které si vyměňovaly partnery.
Otěhotnět s jiným mužem, než manželem nebyl žádný velký problém
Protože styk s manželkou jiného muže byl běžný, bylo možné, že žena čekala dítě s mužem, který nebyl jejím manželem. Tomu se nikdo nevyhýbal a děti byly „společné“ jako manželky. Podle memoárů jedné anglické dívky, která vyrostla mezi Inuity v Grónsku:
„Pokud žena otěhotněla s jiným mužem v komunitě než s jejím manželem, nebylo to žádné stigma. Nebylo to jako výměna manželek ve městě. Byla to otázka přežití. Stejně tak, pokud byl pár bezdětný, nebylo neobvyklé, když jim jiná rodina dala na výchovu dítě, které by milovali jako své vlastní."
Výměna manželek se konala po každém rituálu, který šaman provedl
Výměna manželek a šamanistické aktivity byly v eskymácké společnosti úzce propojeny. Po každé seanci, kterou šaman provedl, si muži vyměnili manželky. Šamani tuto aktivitu podporovali, ale pokud šlo o cizince, předávání manželky bylo jiné. Obchodníci a cestovatelé si mohli najít manželku v eskymácké komunitě, ale většina mladých žen se vdala za muže z komunity, jakmile byly sexuálně zralé. Ženy se také mohly nabídnout cizinci. Celkově vzato, ujednání o výměně a sdílení manželek mezi Eskymáky byla jedna věc, dát manželku cizinci bylo mnohem méně obvyklé.
Mnohoženství bylo běžné pro některé bohaté Eskymáky
Mít více než jednu manželku bylo známkou toho, že si muž může dovolit uživit mnoho žen, což bylo důkazem jeho bohatství. Když bylo eskymácké populaci představeno křesťanství, polygamie upadla, ale nevymizela.
Mnohomužství také fungovalo
Polyandrie čili mnohomužství nebyla v eskymáckých komunitách tak známá, ale výměna manželek by mohla být považována za formu této praxe. Při společné absenci trvalého bydliště se tyto vztahy stále týkaly jedné ženy a více mužů. Kdyby muž věděl, že bude nějakou dobu pryč, zařídil své ženě, aby si vzala druhého manžela, aby věděl, že bude chráněna, dokud bude pryč.