Před třemi tisíci lety si evropští šamani pomáhali drogami. Důkazy poskytly jejich vlasy
Foto: David S. Soriano / Creative commons, CC-BY-SA
Objev více než 3000 let starých hrobů teprve dnes odhaluje tajemství šamanských rituálů na území dnešní Evropy. Při komunikaci s mocnými duchy hrály významnou úlohu různé omamné látky. Jak na tato zjištění vědci přišli? Jednoduše – z vlasů.
V roce 1995 byla na ostrově Menorca odhalena dosud neobjevená jeskyně, ve které se nacházely zhruba dvě stovky prastarých, avšak výrazně neporušených hrobů. Pozdější rozbory ukázaly, že se toto pohřebiště datuje do období zhruba 1 600 až 800 let př. n. l. Tato jeskyně, nazvaná Es Càrritx, pak pomohla vnést světlo do každodenního života tehdejší civilizace.
Podivně zachovalé vlasy odhalují svá tajemství
Významným nálezem souvisejícím s odhalením jeskyně pak byly duté zapečetěné trubice ze dřeva či z paroží, které obsahovaly prameny vlasů zemřelých, ostříhané nebo obarvené červeným pigmentem. Podobné trubičky pak byly nalezeny i mimo samotné pohřebiště. Teprve nyní, téměř 30 let od objevení naleziště, vydaly vlasy zemřelých svá tajemství.
Ve studii, která byla zveřejněna v časopise Scientific Reports, vědci potvrzují, že chemické stopy ve vylučovaných vzorcích vlasů z Es Càrritx poskytují první přímý důkaz o užívání halucinogenních drog v Evropě před zhruba 3 000 lety. Dosavadní objevy totiž tyto závěry pouze naznačovaly, jednoznačný důkaz však k dispozici nebyl. Donedávna byly navíc chemicky analyzovány pouze různé nádoby či fosilie rostlin, nikoliv přímo biologický materiál z člověka.
Napojení na duchovno
V nejnovější studii se uvádí, že prameny rituálně pohřbených vlasů z Es Càrritx obsahovaly mimo jiné alkaloidy atropin, skopolamin a efedrin. Všechny tyto látky byly s vysokou pravděpodobností rostlinného původu. Atropin a skopolamin jsou prokazatelné halucinogeny schopné vyvolávat například delirium či měnit smyslové vnímání. To by vysvětlovalo možné propojení s šamanskými rituály, jelikož tito lidoví léčitelé a čarodějové často využívali transu ke komunikace s duchovnem. Atropin je v tomto směru obzvlášť halucinogenní.
Naproti tomu efedrin sám o sobě halucinace nevyvolává, jedná se však o povzbuzující látku, která se i dnes běžně aplikuje jako lék na dýchací potíže. Není zřejmé, zda byl efedrin konzumován společně s halucinogeny, aby případně pomohl kontrolovat fyzické účinky zážitku, nebo zda byl užíván kvůli svým léčebným vlastnostem.
Bylo možné zpětně vypátrat, že podobné druhy rituálů s vlasy existovaly nejspíše i v jiných oblastech ostrova Menorca. Mohlo jít například o způsob zachování jakýchsi tradic v době, kdy v lokalitě docházelo k nejrůznějším kulturním změnám. Zajímavé totiž je, že mimo Menorcu nebyly podobné nálezy nikdy uskutečněny.
Závěry potvrzují i další věci
Jiný nezávislý výzkum provedený archeoložkou a analytičkou Rebeccou Staceyovou z Britského muzea v Londýně důkazy z Menorcy pevněji ukotvuje a potvrzuje teorii, že psychoaktivní drogy se v evropském pravěku aktivně konzumovaly. Tyto závěry Staceyová demonstruje na rozboru starých džbánů nalezených na Kypru a datujících se do období zhruba 1600 let př. n. l. Makový olej, který v nádobách analyzovala, by však mohl být původně přísadou do tehdejších parfémů. Na základě nálezů z Es Càrritx se však odborníci přiklání spíše k přímému užívání alkaloidů.
Přímé i nepřímé důkazy o dávném užívání halucinogenních drog byly nalezeny téměř na všech kontinentech. Nejstarší přímý důkaz, z Asie, pochází pravděpodobně z doby před 4600 lety. Náznaky užívání drog v Evropě pochází ještě z dřívější doby, nejsou však podloženy prakticky žádnými důkazy, a ve většině případů tak jde o čisté spekulace.