Fabergého vejce – symbol dokonalosti šperkařského umu
Foto: bakerjarvis / Depositphotos
Kdo by neznal ikonické klenoty ve tvaru vejce, které zdobily klenotnici ruské carské rodiny. Ačkoli tradice jejich tvorby zanikla ve vřavě bolševické revoluce v roce 1917, i dnes nepřestanou udivovat svou precizností a fantazií.
Peter Fabergé – umělec vizionář
V roce 1842 založil v Petrohradě Gustav Fabergé zlatnickou dílnu. Firma prosperovala a o třicet let později převzal rodinný podnik jeho syn, Peter Carl Fabergé. Již v té době byl znám svými dokonalými šperky a dekorativními předměty, kde plně rozvíjel svůj um při tvorbě dokonalých miniatur. Vyráběl například ozdobné rámečky či pouzdra na cigarety.
První carská objednávka
Zprávy o věhlasu šperkařské dílny se časem donesly až na ruský carský dvůr, a to především dokonalou prezentací na Panruské výstavě v Moskvě v roce 1882. Ta mu vynesla zlatou medaili a o tři roky později se stal oficiálním zlatníkem Romanovců. Car Alexandr III. mu zadal první velkou objednávku – několik velikonočních vajec ze zlata, které měly být určeny jako dárky pro jeho blízké.
Zrodila se tradice
První vejce, které Fabergé vytvořil, bylo určeno jako dar pro carevnu Marii Fjodorovnu. Mělo obal z bílého smaltu, uvnitř se ukrýval žloutek ze zlata. Po jeho otevření se objevila malá slepice z ryzího zlata a ta ve svém nitru obsahovala drobný přívěsek. Tento koncept se posléze stal tradicí – každé následující vejce v sobě ukrývalo nové překvapení.
Každé vejce bylo šperkařský unikát | Zdroj: mardzpe / Depositphotos
Třicet let úspěchů
Po dobu tří dalších desetiletí Fabergé realizoval své precizní návrhy a ve svém podniku řídil tvorbu nových vajec. Když v roce 1894 car Alexandr III. zemřel, tradici carských objednávek převzal jeho syn Mikuláš II. Ten dokonce „zvýšil laťku“ a začal si každoročně objednávat vejce dvě – jedno pro svou matku Marii a druhé pro manželku Alexandru.
Neutuchající fantazie
Každé nové vejce bylo unikátním originálem – jak provedením, tak použitými materiály. Vedle různě barevného zlata Fabergé používal například křišťál, smaragdy, perly a diamanty. Vejce jsou zpravidla vícevrstevná, ukrývající dokonale zpracované překvapení uvnitř. Obsah je přitom kapitolou sám o sobě a vždy se jedná o detailně zpracovanou miniaturu.
Práce na dlouhou trať
Je známo, že realizace jednoho vejcete trvala až dva roky a pracovalo na něm množství různých řemeslníků, od kovotepců, přes řezače a brusiče drahých kamenů až po specialisty na práci se smaltem a umělecké malíře. Na výrobu dohlíželi dva mistři, kteří přímo spadali pod dohled samotného Fabergého. Obsah každého vznikajícího vejce přitom bylo přísně střeženým tajemstvím.
Zánik ve víru revoluce
Poslední vejce opustila Fabergého dílnu v roce 1916. O rok později pohltila Rusko bolševická revoluce, při níž přišla o život celá carská rodina. Zlatnická dílna se rozpadla, sám Fabergé uprchl do Švýcarska. Zánik svého celoživotního díla nesl velmi těžce a krátce poté v exilu zemřel.
Odkaz žije dál
Dodnes se dochovala velká většina z celkového množství 52 velikonočních vajec, která opustily Fabergéovu dílnu a byly určeny pro carskou rodinu. Několik dalších si objednali i jiní kupci – například moskevský magnát Alexandr Kelch či anglická vévodkyně z Marlborough. V současnosti má největší kolekci v držení Kremelské muzeum (10 ks) a soukromé Fabergého muzeum v Petrohradě.