Francouzský král Ludvík XIV. měl neuvěřitelný apetit. Ale jeden vědec měl apetit ještě větší, snědl Ludvíkovo srdce
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Přezdívaný Král slunce Ludvík XIV. byl znám nejen přestavbou Versailles, ale také svým neutuchajícím apetitem. Za život toho jeho žaludek dokázal spořádat opravdu hodně. To potvrdil i jeden z vědců, který nakonec snědl jeho mumifikované srdce.
Dvojnásobně velký žaludek
Když Ludvík XIV. zemřel, šokujícím bylo zjištění jeho velikosti žaludku. Ten dosahoval až dvojnásobné průměrné velikosti. Lidé, kteří jej znali, ale tak moc překvapeni nebyli. Král byl totiž pověstný svou obrovskou chutí k jídlu. Lze tak říct, že možná i trochu symbolicky došlo k situaci, kdy geolog a děkan Westminsteru snědl královo srdce. A to více než 70 let po jeho smrti.
Rituály v královské jídelně
Ludvík XIV. v 17. století nechal přestavět původní lovecký zámeček ve Versailles na palác. A právě zde se poté odehrávaly bohaté večeře i další hostiny. Král slunce měl rád ve věcech pořádek. To platilo i v oblasti jídla. Bylo přesně naplánováno, kdy dojde k podávání jednotlivých pokrmů. A že jich nebylo málo.
Ráno se ještě Ludvík dokázal spokojit pouze s lehkou snídaní. Zato oběd i večeře byly o několika chodech různých chutí. Právě večeře se podle dochovaných záznamů konala v 10 hodin večer a byla jí přítomna velká část královské rodiny či hostů. Král se dokonce nebránil k tabuli pozvat ani poddané a veřejnost.
Večeři připravovali až tři stovky kuchařů
V nově vybudovaném jídelním salonku se podávalo i 30 chodů. Ty byly pečlivě vybírány tak, aby lahodily chuťovým pohárkům krále i jeho pozvaným hostům. Na přípravě takového množství jídla se podílelo na tři stovky služebných.
Stůl se prohýbal pod jídlem chudých i vybranými delikatesami
Na stole bylo po celou dobu do pyramid naaranžováno čerstvé ovoce. Jako předkrm se podávali bažanti, korýši, ochucené paštiky různého druhu i polévky. Rozhodně se nejednalo o vegetariánské hostiny. Pekla se zvěřina, kanci, kachny, krůty, kuřata i hovězí maso.
Tamější lahůdkou bylo želví maso podávané s rýží a zeleninou. Na stole se kromě běžných jídel, jakým bylo třeba pečené maso na zelenině, objevovaly i luxusní lahůdky. Hosté mohli ochutnat ústřice, sardinky i lososa.
Přejídání bylo na denním pořádku
Existují záznamy o králově stravování. Traduje se, že byl na posezení schopný sníst hned čtyři talíře polévky, jednoho celého bažanta, koroptve, plátek šunky, talíř pečiva i velký talíř salátu. A aby toho nebylo málo, liboval si i ve vařených vejcích. To vše zakončil zdravým dezertem v podobě čerstvého ovoce.
Jak bylo možné, že dokázal sníst tolik jídla, to zůstává záhadou. Snad byl jeho žaludek velmi objemnou stravou tak vycvičen, že se zvětšil. Jisté ale zůstává, že král Ludvík XIV. jídlo skutečně miloval.
Ludvík si pochutnával na ovoci i zdravých pokrmech
Ludvíkovo přejídání si ale nesmíme plést s nezdravou stravou. Naopak byl král pověstný svou oblíbeností zdravých pokrmů. Miloval syrovou zeleninu a rád si dal i zeleninové saláty.
Vodu byste na hostině hledali jen těžko
Aby se králi dobře trávilo, horu jídla, kterou dokázal za jednu večeři sníst, zapíjel vínem nebo šampaňským. Stůl stojící hned vedle hostů se pod tíhou alkoholu doslova probíhal. A služební hostům diskrétně dolévali, kdykoliv byla sklenička zrovna prázdná.
Na etiketu dbáno nebylo, na bezpečnost ano
Ludvík jídlo konzumoval zásadně rukama. I přesto, že již byla vynalezena vidlička, odmítal ji k jídlu používat. Dokonce i svým hostům přikázal používat ruce, maximálně matné a zaoblené lžíce a nože. Dbal na to, aby při jídle nedošlo k nehodě, a tak přikázal, že žádný z nožů u jídelní tabule nesmí mít hroty.
Přejídání mu dopomohlo ke smrti
Král zemřel v roce 1715. V posledních týdnech života si stěžoval na bolest nohy. Protože měl nadváhu a neustále se přejídal, spekuluje se i o možné cukrovce 2. typu. Ta ho tak mohla nakonec stát život. Podle tradice bylo jeho tělo po smrti rozděleno na tři části. A sice na tělo, srdce a vnitřnosti. Nabalzamované srdce putovalo do Paříže. Během francouzské revoluce ale bylo ukradeno.
Mlsný jazýček Bucklanda ochutnal i královo srdce
O nešťastném konci králova srdce jsme se již zmiňovali. Když se totiž v roce 1848 do arcibiskupství v Yorku dostal milovník jídla William Buckland, objevil mumifikované srdce. Buckland byl pověstný svou chutí k jídlu a ochutnáváním prakticky čehokoliv, co potkal. Tak moc toužil ochutnat i srdce, až se k tomuto činu skutečně odhodlal. To, zda k tomu dostal svolení, zůstává nevyřešenou záhadou.