Ráno sucho, večer 16 metrů vody. Největší rozdíl mezi přílivem a odlivem na světě vybrušuje fantastické tvary
Foto: Květináčové skály nebo jinak Hopewell Rocks v NP Fundy. Zdroj: rixipix / Depositphotos
Představte si místo, kde je část dne vody tak málo, že je dokonce sucho, a najednou se vše změní a přibude zde 16 metrů vysoká vodní hladina. Přesně takhle to vypadá ve Fundském zálivu na jihovýchodě Kanady. Denně sem přitéká sto milionů tun mořské vody, které samozřejmě odsud týž den i odtečou. Toto se opakuje den co den.
Fundský záliv leží mezi Novým Brunšvikem a Novým Skotskem. Tvar zálivu a jeho poloha na pevninském pobřeží New Hampshiru vyvolávají velké rozdíly mezi přílivem a odlivem - jsou tu největší na světě. Opačným příkladem je souostroví Tahiti, které leží osamoceno uprostřed Tichého oceánu a má jen sotva znatelné slapové změny, popisuje John Baxter v knize Přírodní divy světa 100 úžasných divů světa přírody.
290 km dlouhý, úzký a mírně zkosený tvar Fundského zálivu tlačí masy vody, valící se s přicházejícím přílivem dovnitř, do stále se zmenšujícího prostoru. Je to jako namačkávat vodu z velké láhve do mnohem menší s tím rozdílem, že záliv se velkému množství vody přizpůsobí a prohloubí se.
Jedou v tom místní velryby?
Jedna ze starých legend vypráví o obrovské velrybě, která způsobuje tyto neobvyklé přílivové jevy tím, že šplouchá do vody. Ačkoli se na podobné historky díváme s úsměvem, pravdou je, že v těchto končinách se můžeme setkat s mimořádně vzácnou velrybou pravou, pro kterou je záliv Fundy významným útočištěm. Není však tak velká, aby způsobovala extrémní příliv a odliv, takže vědecká komunita přišla s racionálnějším vysvětlením - hlavním viníkem je prý v tomto případě přílivová rezonance. Ale přesto - příběh o velrybách zní mnohem dobrodružněji.
Slapové jevy
Slapové jevy ve světových mořích jsou způsobeny přitažlivostí Měsíce a ve značně menším měřítku i Slunce. Síla, kterou Měsíc působí, je příliš slabá na to, aby pohnula Zemí, ale dokáže pohnout vodou na jejím povrchu. Měsíc obíhá Zemi ve směru zemské rotace. Vody rozložené kolem poledníku, který je v daném okamžiku Měsíci nejblíž, jím jsou přitahovány, což způsobuje hromadění vod, a tedy příliv. Na opačné straně zeměkoule je vliv Měsíce nejmenší, takže i zde vzniká příliv, ale opačný. Jak tedy Měsíc putuje kolem Země, táhne vodu za sebou jako vypuklinu, která se plynule pohybuje po zeměkouli a způsobuje přílivy.
Poznámka k úvodnímu snímku: Tzv. Květináčové skály nebo jinak Hopewell Rocks se nacházejí v Národním parku Fundy ve Fundském zálivu. Rychlost a síla slapového přlivu způsobuje erozi zdejších pískovcových pobřežních útesů a skal, jež jsou staletí modelovány do fantastických tvarů.
Když voda přiskočí, neutečeš
Takzvaný skočný příliv je zde až 16 metrů. Tam, kde jsou na pobřeží útesy, slapy se proti nim dvakrát denně vrhnou a opět poklesnou, ale tam, kde je pobřeží mírně svažité, přichází příliv velice dramaticky. Příliv tu přichází velmi rychle a je životu nebezpečný, uvádí John Baxter. Člověk mu nestihne utéct a trestem je utonutí. Když však pozorujete příliv z bezpečného místa, například z útesů nad zátokou Herring nedaleko Almy na Novobrunšvické straně zálivu, je jeho příchod velice působivý.
Po vlně přichází vítr a slapový příval
Také vítr zde má na vodu velmi výrazný vliv; když za slapovou vlnou následuje vichřice, tlačí vodu před sebou a přílivovou vlnu neobvykle zvyšuje. Účinek větru je někdy tak mohutný, že vznikne malá vodní stěna, která postupuje vzhůru zálivem; to je pak skutečná přílivová vlna, které se někdy říká slapový příval. V takovém případě způsobí protisíla říční vody v ústí řeky vznik vodního hřebenu, který postupuje vzhůru proti proudu a rozpadá se podobně jako vlna, která dosáhla břehu.
Známým příkladem je slapový příval na řece Severn nad britským Bristolem, při němž může vlna dosáhnout výšky 0,9 až 1,2 metru a postoupit až několik kilometrů proti proudu řeky. Jiné známé světové řeky s přívaly jsou Seina ve Francii a Jang-c'-tiang v Číně.