Na mých dětech mu nezáleželo. Leť k jeho nové ženě a zahub její děti aneb Jak se mstily grónské čarodějnice bývalému manželovi
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Nejhorší ze všech nebezpečí, která hrozí lidem, jsou neštěstí pocházející od lidí samotných. Gróňané mohou uškodit zaříkadlem nebo pouhou zlou myšlenkou. Za velice nebezpečnou vlastnost je považována závist, neboť chamtivost, lačnost a touha zničit ty, kteří jsou šťastnější, dávají člověku skrytou sílu.
Za nebezpečného člověka se považuje také člověk prchlivý člověk, který se snadno rozhněvá. Vzrušená mysl má ke zlu jen krůček; hrozby se mohou stát skutečností, kletby se mohou naplnit a právě toho zneužívají čarodějové a čarodějnice, dozvídáme se od polárního badatele Knuda Rasmussena, z jehož kolekce ostrovních mýtů, pověstí a bajek vznikl český výbor Grónské mýty a pověsti (do češtiny přeložili Viola a Zdeněk Lyčkovi - bývalý velvyslanec v Dánsku).
Ilisiitsut- bezohlední a strašliví, předstírají největší neviňátka
Lidé, kteří pomocí kouzel škodí ostatním nebo je zabíjejí, se nazývají ilisiitsut. Tito znalci kouzel mohou postihnout své bližní nemocí nebo smrtí. Jsou bezohlední a strašliví, protože se jim nikdo neubrání; nikdy totiž nelze předem poznat, kdo se zbývá kouzly, a všichni ilisiitsut dokážou předstírat, že jsou ta největší neviňátka. Proto se často stává, že je z čarodějnictví obviněn nic netušící člověk a je zabit za skutky, které nikdy nespáchal.
Krutá pomsta bývalému manželovi a jeho ženě
Rasmussen v této kapitole uvádí návod, jak se zavržená žena může pomstít svému muži a jeho nové manželce:
Chytne sněžného vrabce a podrží ho v rukou. Nyní musí z hloubi duše vyvolat všechny svoje zlé myšlenky a přenést je na něj. Pak vrabce vypustí na svobodu a přitom mu řekne: „Na mých dětech mu nezáleželo! Na mých dětech mu nezáleželo! Leť k jeho nové ženě a zahub její děti!“
Ze sněžného vrabce se stane čarodějný pták, který nakazí manželovy nové děti smrtelnou nemocí a ony zemřou. Teprve pak může ponížená žena začít pracovat na tom, aby novomanžele rozeštvala, ale to je mnohem složitější.
Liščí cecík a zadek bělokura mezi spící pár
Podle Rasmussena musí mstitelka najít lišku s mláďaty a překvapit je ve spánku. To je velice obtížné, protože liška je nejostražitější ze všech zvířat. Pokud se to ženě podaří, chytí lišku, zabije ji, uřízne jí jeden cecík a ten odnese s sebou domů.
Pak se musí připlížit k bělokurovi, který spí na kameni, chytit ho a zabít. To však musí proběhnout tak rychle, že se pták nestačí ani probudit. Pak mu uřízne zadek a přiloží k liščímu cecíku. S oběma úlovky se jedné noci vydá ke svému bývalému manželovi. Když vstoupí do domu, musí dát pozor, aby manžel i jeho žena spali a leželi čelem k sobě. Mstitelka pak položí liščí cecík a bělokuří zadek, ze kterého musí viset kousek vnitřností, spícím mezi hlavy a musí se z domu zase vytratit tak, aby se nikdo nevzbudil.
Pokud se jí šťastně podaří všechno uskutečnit, muž svou novou manželku zavrhne.
Všechna kouzla nemají za cíl jen zabíjet. Někdy se lze spokojit s tím, že pouze uškodí, detailně popsal pradávné zvyky Knud Rasmussen ve své knize Grónské mýty a pověsti.