Grónské pojetí hříchu Nesesmilníš: Svobodné matky zde řeší jen kněží, Eskymačky však nejraději smilní s obhroublými Evropany
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Jako jinde, i v Grónsku jsou příčinou vražd nejčastěji ženy a láska. Přepady se dějí nejčastěji na moři, kde jeden muž napadne druhého zezadu, buď že ho probodne harpunou, nebo že ho převrátí a vyseká mu do kajaku otvor.
Napadnout svého protivníka zepředu již méně odpovídá charakteru Eskymákovu – ne že by se útočník bál; spíš se domnívá, že by mu bylo nepříjemné, kdyby se mu odpůrce díval přitom do tváře, popisuje v kapitole Morálka své knihy ŽIVOT ESKYMÁKŮ norský polární badatel, vědec a diplomat Fridtjof Nansen.
Zabíjet staré čarodějnice a čaroděje pokládají Eskymáci za přípustné, poněvadž se domnívají, že by ti mohli svými kousky škodit ostatním nebo dokonce je usmrcovat. Také zřejmě jejich morálce neodporuje uspíšit smrt nemocných, kteří velice trpí, anebo těch, kdož hovoří s cesty: z takových mají totiž velký strach.
Poznámka autora: Pojem Eskymák byl v době napsání knihy – vydána roku 1891 – naprosto běžným, autor ani nikdo jiný neznal současný výraz Inuit.
Nejvíc Nesesmilníš
Z našich (evropských, myslel při psaní knihy Nansen) přikázání se nejčastěji Grónlanďané pohřešují proti přikázání „Nesesmilníš“, a jak je známo, ctnost a umravnělost nemají v Grónsku vysoký kurs. Je tomu tak zejména u křesťanských domorodců na západním pobřeží, kteří byli hodně ve styku s námi Evropany.
Šesté přikázání se zpravidla překládá jako nesesmilníš, ale přesnější překlad hebrejského originálu by měl znít nezcizoložíš.
Svobodná matka, pro Eskymáka žádný problém
Je mnoho takových, kteří sotva vidí nějakou zvláštní hanbu v tom, když se neprovdané ženě narodí dítě. Důkaz toho jsem mnohokrát viděl, svěřuje se Nansen. Když jsme byli v Godthaabu, bydlely blízko nás dvě dívky, které čekaly dítě. Nijak to však neskrývaly, dokonce si uvázaly zelenou stuhu do vlasů dlouho před tím, než toho bylo zapotřebí. Vypadal to skoro tak, jako by byly pyšné na tento viditelný důkaz toho, že se za to nestydí.
Viděl jsem ženy, popisuje Nansen, které nosily zelenou barvu nejen ve vlasech, ale používaly stuh téže barvy i na okraje anoraku a k jeho ozdobě, tedy zcela vkusně, přestože to nebylo ani příkazem, ani všeobecným zvykem.
Rodinný stav Eskymačky byl vidět na dálku
V našem starším článku Silně páchnoucí vysoké drdoly Eskymaček: Styling i mytí vlastní močí, barva stuhy jako ne/zájem o muže a jak si navonět manželku jsme přiblížili, jak si Eskymačky označovaly své drdoly, aby viditelně vyjádřily svůj „rodinný stav“:
Drdol označený stuhou – každá barva pro jiný status ženy
Gronlanďanky (jak Nansen nazývá Gróňanky – pozn. aut.) si svazují vlasy na hlavě do chomáče; a na východním pobřeží kolem něho vážou koženou pásku, na západním stuhy různých barev. Neprovdané ženy nosí červenou stuhu; když mají dítě, berou si zelenou; provdané ženy mají modrou a vdovy černou. Když si některá vdova přeje znova se provdat, ráda si váže mezi černé stužky něco červeného; starší vdovy, které se již vzdaly naděje, si vážou často bílou stuhu. Když se některé vdově narodí dítě, musí si také ona uvázat zelenou stuhu.
Eskymácká výměna manželek: Pohostinský sex, mnohoženství, mnohomužství i dítě s jiným museli Inuité…
„Kněží horují pro morálku, Eskymáci smilní dál“
Třeba kněží náramně horlili proti lhostejnosti v tomto směru a pokoušeli se vštěpovat mladým mužům a ženám již od školních lavic přísnější morálku, nezdá se, že by Eskymáci změnili svůj náhled na tento hřích, dokonce se poměry v tomto směru spíš zhoršily.
Chlubiti se Evropanem
Mají-li mladé Eskymačky poměr s mužem, nijak se nepokoušejí to skrýt; jestliže je to Evropan, dokonce se tím chlubí, ba zdá se, jako by to zvyšovalo jejich vážnost mezi přítelkyněmi.
Děje-li se to, mají Evropané sami na tom vinu: za prvé se mladí muži, kteří přišli do Grónska, často chovali nehezky k domorodým ženám a dali tak špatný příklad, a za druhé se Evropané postarali o to, aby sami pro sebe získali takovou popularitu, že dívky dávaly přednost nejprostšímu evropskému námořníku před nejlepším grónským lovcem, popisuje dobové skutečnosti Fridtjof Nansen.
Nesmíšeného Eskymáka by pohledal
Z dvě století, během nichž jsme se v zemi nadobro usadili, píše Nansen v knize z roku 1891, se také rasa do té míry pomíchala s evropskou krví, že se teď už stěží najde na celém západním pobřeží nesmíšený Eskymák.
Jedním z důvodů toho je také přirozený pohlavní výběr, protože míšenci jsou částečně pokládáni za krásnější než čistokrevní Eskymáci, a proto se jim hojně při sňatku dává přednost, vysvětlil pod čarou Nansen v desáté kapitole s názvem Morálka.