Grónský národní kroj by nevznikl bez českých korálků a moravské předlohy. Jak se dostaly až k Inuitům?
Foto: Lee Jorgensen / Shutterstock
Před příchodem Evropanů do Grónska se Inuité (Eskymáci) oblékali pouze do oděvů šitých z kožešin tuleňů, sobů, lišek nebo do kožešin ledního medvěda. Pro výrobu oděvů v zemi ledu a sněhu nebyl k dispozici žádný jiný materiál.
Látky byly v Grónsku známy teprve až s příchodem Evropanů, po 17. století. Kožešinové oděvy si v dávné historii ženy zdobili mušlemi, amulety a korálky, které si vyřezávaly z kostí, ty pak navlékaly do náhrdelníků, někdy jimi pošívaly kožešinové oděvy, popisuje web české společnosti PRECIOSA ORNELA, která je součástí Preciosa Group. Patří mezi nejvýznamnější světové výrobce širokého sortimentu českých sklářských výrobků od skleněných tyčí a tyčinek, technického a užitkového skla po všechny druhy skleněných perliček a perlí.
Podobnost s česko-moravským krojem není náhodná
Složení nádherného grónského kroje je ve všech oblastech přibližně stejné, liší se v maličkostech, a především v barvě. Standardní součástí kroje je základní hedvábný, saténový, zřídka vlněný kabátec s dlouhými rukávy. U krku je uzavřen úzkým kožešinovým límcem, taktéž rukávy mají kožešinový lem. Výrazné u žen jsou praktické nátepníčky. Obrana proti chladu. Přes látkový kabátec, v podstatě blůzu s dlouhými rukávy je převlečena nejvíce dominantní část kroje – převlek z barevných skleněných korálků, našitých na látkách. Při podrobnějším zkoumání vidíme na vlastní oči blízkost Čech a Moravy.
Po našem mnohaletém bádání a studiu víme, sděluje na svém webu společnost Preciosa Ornela, že grónské kroje postupně vznikaly až po příchodu misionářů Moravských bratří na území Grónska. Po bitvě na Bílé hoře, kdy Jednota bratrská byla rozprášena prakticky do celého světa. Tito exulanti se soustřeďovali v německém Herrnhutu – Ochranově, pod ochranou hraběte Mikuláše von Zinzerdorfa. Z městečka, které se nachází blízko severních hranic Čech, poté odcházeli na misijní posty prakticky do celého světa. Do Karibiku, Ameriky, Afriky či Asie. Do Grónska připluli v roce 1733.
Tradiční ženský sváteční kroj má tři základní regionální variace:
- Oblast Thule (nejsevernější oblast západního Grónska) – Arnatuut
- Západní Grónsko – Kalaallisut
- Východní Grónsko – Tunumiutuut.
Kalhoty
Grónský kroj je jediný ženský kroj na světě, který upřednostňuje kalhoty před sukní. Kalhoty – takisut – jsou vyrobeny z jemné kůže tuleně. Okolo pasu je upnut opasek z černé kůže s odstraněnou žíní a na přední straně stehen jsou našity dva ozdobné pruhy. Tento druh ozdoby se nazývá avittat a bývá ještě zvýrazňován připojením malých barevných proužků kůže.
Boty
Nápadně velké boty kamiky – unaatv – jsou ušity z tulení kůže, vybělené s odstraněnou žíní. Kamiky starších žen mohou být tmavomodré nebo žluté. Mladší ženy mohou nosit kamiky červené. Kamiky, ve většině případů sněhobílé, jsou zdobeny dekorativními pruhy s květinovým vzorem.
Odkud pochází květinový vzor?
Z oblastí Moravy! Myšlenka barevného rozlišování sepřisuzuje moravsko-bratrským misionářům, kteří ženám doporučovali, aby též do vlasů vplétaly stuhy, které by svou barvou naznačovaly jejich věk a stav. Jen v nejsevernějších oblastech jsou ke kroji nošeny kamiky z kůže ledního medvěda.
Mužský kroj
Mužský kroj je také elegantní, avšak ne tak barevný. Sestává se z černých nebo tmavomodrých kalhot a anoraku ušitého ze silného, kvalitního plátna s kapucí a našitou náprsní kapsou a dalšími dvěma kapsami po straně kabátce. Boty – kamiky jsou kratší než ženské, navrchu mají široký zdobený lem. Barva mužského anoraku je většinou bílá, v menší míře modrá nebo zelená.
Návlek neboli límec byl záhadou
Nejpodstatnější, nejvýraznější částí kroje je návlek z barevných skleněných korálků, našitých v různých vzorech na látku, silnějšího hedvábí, saténu, aby unesl značnou váhu skleněných korálků. Pro nás bylo dlouhou dobu záhadou, kterou se nám podařilo s úspěchem rozluštit, odkud se vlastně tyto barevné skleněné korálky dostaly do Grónska!
V 18. století začínají na největší ostrov světa pronikat Evropané. Barevné korálky nejdříve přivážejí holandské posádky velrybářských lodí, poté hlavně dánští a němečtí obchodníci. Korálky nabízejí výměnou za pomoc při lovu velryb, získávání tuku, kostic, kožešin bílých a modrých lišek a takzvané „slonoviny", mrožích klů a vzácných klů narvalů, informuje web Preciosa-ornela.com.
Kde se tam korálky vzaly?
Prapůvod výroby skleněných korálků nacházíme v italských Benátkách, ve světoznámých sklářských hutích na ostrově Murano. Tehdy (19. století) přicházeli na stavbu železnice v okolí Tanvaldu a Jablonce nad Nisou dělníci z Itálie, kteří důvěrně znali práci se sklem, i záhady výroby skleněných barevných korálků – tzv. šmelce-rokailu. V širokém okolí malého horského městečka Zásada vzniká mnoho malých sklářských hutí.
A hurá do světa
Rozvoz žádaných korálků nejdříve prováděli místní povozníci, kdy podle záznamů odváželi žádané zboží do celé Evropy, Asie. Později převzali původní nákladnou distribuci němečtí obchodníci, kteří přejímali výrobky přímo v Jablonci nad Nisou. Obchod nejvíce směřoval do německého Hamburku – Altony, přístavu, který byl branou lodní dopravy veškerého zboží do vzdálených zámořských zemí.
Altona na pravém břehu Labe byla od roku 1640 do 1864 pod administrativní správou dánské monarchie a stala se velmi významným přístavním městem, odkud odplouvaly lodě směrem do Karibiku a také do Grónska – s náklady barevných korálků.
Přísné evangelium Dánsko-luteránské církve i Moravských bratří příliš nepřálo „světským marnostem“ včetně zdobení šatstva. Obliba vytvářet vlastní kroje u Gróňanů však zvítězila.
Kdy se nosí
Pestrou přehlídku grónských národních krojů můžeme každoročně spatřit při různých slavnostních příležitostech, jakými jsou státní svátky, začátek či závěr školního roku, svatby, pohřby či církevní konfirmace či při slavnostních zasedáních vlády či parlamentu – Inatsisartutu, sděluje návštěvníkům svého webu společnost Preciosa Ornela.