Hans a Sophie Schollovi byli vůdci Hitlerjugend. Později se ale postavili nacistům

Z Hitlerjugend do protinacistického odboje a na popraviště. Podívejme se na strhující příběh sourozenců Schollových. Jak došlo k těmto dramatickým změnám v jejich životech a proč se rozhodli bojovat proti nacistům?

18. února 1943, Mnichovská univerzita. Hans a Sophie Schollovi vstupují s kufrem naplněným protinacistickými letáky. Do budovy vstoupili jako svobodní lidé, ven je vyvedou v poutech příslušníci gestapa. Svobodného vzduchu se již nikdy nenadechnou.

Hitlerjugend

Kariéra obou sourozenců v nacistické mládežnické organizaci začala i přes odpor jejich otce Roberta, který byl přesvědčený demokrat a pacifista. Oba sourozenci ale otcovu skepsi přičítali spíše generačnímu nepochopení nově nastupujících pořádků.

Postupem času, když začínalo být jasné, že pozitivní ideje, které si s nacionálním socialismem oba sourozenci spojovaly, jsou spíše chimérou, začali se od této ideologie odkloňovat. Na jejich rozchodu s Hitlerjugend se také pravděpodobně podepsalo zatčení, k němuž došlo v roce 1937.

Pravé důvody Hansova zatčení byly dlouho obestřeny záhadou; na základě novějších bádání se jeví jako možná hlavní příčina Hansova homosexualita.

Bílá růže

Postupně se oba sourozenci stávali ke směřování nacistického Německa čím dál více kritičtějšími. Velký vliv na jejich radikalizaci měla mimo jiné Hansova zkušenost s nacistickými válečnými zločiny, jejichž svědkem se stal poté, co po začátku války narukoval na frontu.

V roce 1942 založil Hans společně se svými spolužáky odbojovou skupinu. Jádro Bílé růže tvořilo šest studentů mnichovské univerzity – Hans, Sophie, Christoph Probst, Alexander Schmorell, Willi Graf a Traute Lafrenz – a profesor filozofie Kurt Huber. Téměř všichni za svou odbojovou činnost skončili na popravišti.

Kromě této základní sestavy ještě byla kolem této odbojové skupiny vytvořena síť podporovatelů, kteří pomáhali jednak s šířením letáků a jednak s finanční stránkou.

Hlavní činnost této skupiny spočívala v produkci a distribuci protinacistických letáků. Ty se vyznačovaly velkou kritičností vůči nacistům, byly psány kultivovaným stylem plným citátů klasiků od Aristotela po Goetheho.

Slavným se stal především citát ze čtvrtého letáku: „Nebudeme mlčet. Jsme vaše špatné svědomí. Bílá růže vás nenechá v klidu!“

Také se jednalo o jednu z vůbec prvních odbojových skupin vystupujících proti masovému vraždění židovského obyvatelstva, a to již v červnu roku 1942. Je jasné, že činnost takové skupiny musela být nacistům trnem v oku.

Zatčení

Konečně se dostáváme k onomu osudovému 18. červnu, kdy oba sourozenci vstoupili na půdu univerzity s dalšími letáky. Většinu jich položili před třídy. Když rozhazovali zbytek ze třetího patra, všiml si jich školník Jacob Schmid, zarytý nacista.

Stalo se tak ve stejný den, kdy nacistický ministr propagandy Goebbels před desetitisícovým davem v berlínském Sportovním paláci vyhlašoval totální mobilizaci kvůli neúspěchu u Stalingradu.

Poprava

Čtyři dny po zatčení, 22. června 1943, se konal lidový soud a poprava. Pod gilotinou vyhasly životy čtyřiadvacetiletého Hanse Scholla a teprve jedenadvacetileté Sophie Schollové, sourozenců, kteří se z vůdců Hitlerjugend stali bojovníky proti nacistům.