Hindenburg a jeho zkáza. 34 sekund hrůzy, které změnily letecký průmysl
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Katastrofa Hindenburgu v Lakehurstu v New Jersey 6. května 1937 ukončila během několika desítek vteřin éru pevných vzducholodí. Při neštěstí zahynulo celkem 36 osob. K čemu tehdy došlo a co bylo hlavní příčinou tragédie?
Přehlídka luxusu i rychlosti
Vzducholoď LZ 129 Hindenburg byla největším zkonstruovaným vzdušným plavidlem vyrobeným německou firmou Luftschiffbau Zeppelin – jeho celková délka činila 245 metrů. Ve své době byl Hindenburg zároveň nejrychlejším způsobem překonání Atlantiku. Dokázal dosáhnout maximální rychlosti až 135 km/h, běžná letová rychlost se pak pohybovala okolo 126 km/h. Cestující tak mohli trasu z Evropy do Severní a Jižní Ameriky absolvovat za poloviční dobu než tehdy nejrychlejší zaoceánský parník.
Samotná cesta pak probíhala v naprosto luxusních interiérech, kterým se ve vzduchu v dnešní době pravděpodobně nic nevyrovná: jídlo v elegantní jídelně, hliníkový klavír v moderním salónku, pohodlné kajuty, a dokonce nechyběla ani kuřácká místnost, kde bylo možné dopřát si cigaretu či doutník během letu.
Bezpečné helium vyměnili za hořlavý vodík
V druhé polovině 30. let minulého století začala hrozba nacistického Německa nabývat konkrétních rozměrů. Strach z globálního rozmachu Třetí říše vedl k zavedení omezení dovozu a vývozu komodit do a z Německa. To se pak týkalo také vzácného helia, které mělo původně sloužit jako výplň balonu vzducholodi. Protože však Němci neměli k tomuto plynu přístup, rozhodli se jej nahradit vodíkem. Konstrukčně se nejednalo o náročný proces, a Hindenburg takto například v roce 1936 přepravil více než 1000 pasažérů na 10 letech mezi Německem a Spojenými státy.
Ačkoliv měly helium i vodík podobné vlastnosti pro samotný let vzducholodi, rozhodně se nejednalo o srovnatelné plyny z hlediska bezpečnosti. Zatímco helium jakožto vzácný plyn vykazuje značnou inertnost a stabilitu, vodík je naopak vysoce hořlavý a reaktivní. Vezmeme-li tak v potaz obrovský objem plynu, který se ve vzducholodích používá, jedná se o vysoce rizikový faktor, ze kterého se snadno stane iniciátor nehody s devastujícím účinkem.
Poslední let Hindenburgu
Poslední v pořadí, 63. cesta vzducholodi LZ 129 Hindenburg se uskutečnila 3. května 1937. Cestovalo zde celkem 36 cestujících a 61 důstojníků, členů posádky a učňů. Loď opustila letiště ve Frankfurtu zhruba o čtvrt na osm večer. Přílet do Spojených států se kvůli protivětru lehce zdržel a byl během cesty odložen z 6. května v 6:00 na tentýž den v 18:00. Okolo třetí hodiny pak Hindenburg prolétal nad mrakodrapy Manhattanu v New Yorku.
Loď pokračovala z New Yorku na jih a kolem 16:15 dorazila na námořní leteckou stanici v Lakehurstu v New Jersey. Špatné povětrnostní podmínky na letišti znepokojily velitele Hindenburgu, kapitána Maxe Prusse, a také velitele Lakehurstu Charlese Rosendahla, který poslal lodi zprávu s doporučením odložit přistání, dokud se počasí nezlepší. Kapitán Pruss opustil oblast Lakehurstu a vydal se se svou lodí nad pláže a pobřeží New Jersey, aby přečkal bouři. Později se pokusil o nové přistání.
Katastrofa během vteřin
První náznak blížící se katastrofy přišel, když posádka Hindenburgu spustila kotevní lana z výšky 60 m. V tu chvíli, v 19:25, svědci na zemi hlásili, že těsně před horní ocasní ploutví lodi viděli stoupat malý plamen. Dva členové posádky, kteří stáli poblíž spodní ocasní ploutve, se oba náhodou dívali směrem k plynové komoře 4, když si všimli náhlého jasného záblesku světla poblíž mola. Oba také uvedli, že slyšeli malý výbuch, jehož zvuk jim připomínal zapnutý hořák na sporáku. Téměř okamžitě muže obklopilo peklo, jak se vzducholoď vznítila.
Výbušná ohnivá koule rychle vyskočila na oblohu a během pouhých pěti vteřin pohltily plameny celý ocas. Jak se uvolňoval vodík ze zadních článků, ocas Hindenburgu začal brzy klesat a narazil do země, zatímco se oheň rychle šířil dopředu a zachvátil střed vzducholodi. Hindenburg se ocitl téměř ve svislé poloze, když se oheň rozběhl vpřed podél jeho vnějšího pláště a zachvátil zbytek lodi. Trvalo pouhých 34 sekund, než plameny pohltily celé plavidlo a zanechaly za sebou jen zhroucenou a ohořelou ocelovou kostru.
Následky nehody
Je až s podivem, že z celkových 97 osob na palubě si nehoda takovýchto rozměrů vyžádala „pouze“ 35 životů, plus jednu oběť z pozemního týmu. I tak se však jedná o jednu z nejsmutnějších událostí leteckého průmyslu.
Po ukončení vyšetřování byly trosky Hindenburgu odklizeny a některé cennější kovy byly odeslány zpět do Německa k recyklaci. Na námořní letecké stanici Lakehurst byl postaven památník, který tak navždy označuje místo, kde kdysi mohutná vzducholoď spadla. Vzpomínka na Hindenburg žije dodnes a je důležitou součástí sbírky řady leteckých muzeí. Některé pozůstatky z místa havárie jsou také k vidění v Národním muzeu letectví a kosmonautiky.