Historie slavného rodu Lobkowiczů sahá až do 14. století. Na rozvoji naší země se podílí i dnes
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Rod Lobkowiczů je jedním z nejstarších žijících českých šlechtických rodů. Svůj odkaz k české zemi tato rodina hrdě nosí ve svém jméně – odkazuje totiž na malou obec poblíž Mělníka. Historie Lobkowiczů je však mnohem bohatší.
Z řad Lobkowiczů vzešla v minulosti celá řada politiků, diplomatů, učenců či cestovatelů. Většina z nich se pak významnou měrou podílela na kulturním rozvoji nejen českých zemí, ale potažmo i celé Evropy. Lobkowiczové se nikdy nevzdali svých rytířských ideálů a v průběhu dějin vždy stáli za českým národem.
Počátky rodu
Nejstarší doložený předek rodu byl rytíř Mareš z Újezda. Ten žil za vlády Karla IV. a měl celkem tři syny. Nejmladší Mikuláš Chudý se stal roku 1401 písařem v Kutné Hoře. Od krále Václava IV. dostal za své služby statek Lobkovice, na němž si založil své jméno, a zahájil tak rozvoj slavné rodiny. Z Mikulášových synů pak vznikly dvě významné středověké linie: větev Hasištejnských z Lobkovic a větev Popelů z Lobkovic (později Lobkowiczů).
Příbuzné rozdělila víra
Hasištejnská větev později přijala reformaci a její potomci v 16. století opustili Čechy. Popelové však zůstali katolíky. Z jejich řad pak povstala celá řada významných osobností, kteří se stali významnými rádci panovníků v českých zemích. Příkladem za všechny budiž kníže Václav Eusebius (1609–1677), který je dodnes považován za jednoho z nejmocnějších mužů našich dějin.
Další slavná jména
Slavné Lobkowicze nabídlo také 18. století. Zde se uplatnili zejména diplomaté a zahraniční emisaři, jako například August Antonín Josef. Ten proslul také podporou umění a kultury, zejména pak hudby, které se věnoval mimo své politické aktivity.
V první polovině 20. století se svým podílem do rodinné slávy pokusil přispět Jiří Kristián, který se věnoval zejména automobilovým závodům. Navzdory poměrně slušně rozjeté kariéře však jeho život předčasně ukončila nehoda na berlínském autodromu. Rodinný odkaz tak přešel na jeho bratrance Otakara, knížete z Lobkowicz. Tehdy desetiletý Otakar však nemohl disponovat jměním Lobkowiczů, a tak se o majetek staral jeho otec Jan.
Moderní dějiny Lobkowiczů
S nástupem komunismu se Lobkowiczové z Česka stáhli do zahraničí. Správcem rodinného majetku se později stal Jiří Jan, který se již narodil ve švýcarském exilu. Ten se věnoval zejména práci v bankovnictví. Po sametové revoluci pak rozhodl o návratu Lobkowiczů do České republiky. Do roku 1992 pracoval jako poradce ministra hospodářství a tehdejší federální vlády Československa a do roku 1995 jako poradce ministra privatizace České republiky. Působil také v oblasti investičního bankovnictví a energetiky.
I dnes se Lobkowiczové aktivně snaží napravit křivdy z dob nacismu a komunismu, a vracet tak bohatství zpět do Čech. Podporují rozvoj historických či uměleckých sbírek, restaurují významné stavby či jiná díla. a pokračují tak v odkazu, který si jejich dávní předkové před několika staletími vytyčili.