Hnědý trpaslík roky mátl astronomy. Ti už vědí proč
Foto: Helen_F / Depositphotos
Astronomie zná několik záhad, které nedají vědcům spát dlouhé roky. Jedním z nich bylo i matoucí pozorování tzv. hnědého trpaslíka jménem Gliese 229B. Jeho tajemství odolávalo od roku 1995. Až donedávna…
Gliese 229B – první známý hnědý trpaslík
Astronomové rádi používají pro označování vesmírných objektů poměrně zajímavá a vtipná jména. Jedním takovým je hnědý trpaslík. Jde o určitý mezistupeň mezi velkou plynnou planetou typu Jupiteru a hvězdou jako je naše Slunce. Všechny tyto objekty jsou složeny především z vodíku a helia. Rozdíl je v tom, že jen u hvězd jsou podmínky takové, že dojde k zažehnutí termonukleární reakce, která je „rozsvítí“.
U planet a hnědých trpaslíků k tomu nedojde, neboť nemají dostatečnou hmotnost. U hnědých trpaslíků to platí i přesto, že jejich hmotnost je 15krát až 75krát větší než u našeho Jupiteru. Stále to na zažehnutí jaderné fúze, tedy slučování atomových jader za uvolňování velkého množství energie, nestačí.
Existenci hnědých trpaslíků vědci nějakou dobu předpokládali, prvním skutečně objeveným byl potom v roce 1995 Gliese 229B. Objev měli na „svědomí“ astronomové z amerického Caltechu a hned od začátku bylo jasné, že kromě potvrzení teorie o existenci hnědých trpaslíků přinese objev i několik nových otázek.
Tajemství hnědého trpaslíka
V první chvíli byl hnědý trpaslík považován přímo za dokonalou ukázku toho, jak naše teoretické představy sedí s realitou. Ukázalo se, že je to trochu složitější. Gliese 229B se ukázal být asi 70krát hmotnější než Jupiter. Tomu ale vůbec neodpovídala jasnost objektu. S takovou hmotností měl být prostě o dost jasnější.
O tomto rozporu byly napsány stovky odborných článků. Teprve nyní ale podle všeho astronomové řešení našli, resp. prokázali. Nejnovější objev pak opět vznikl na Caltechu. Série nových pozorování a výpočtů ukázaly, že Gliese 229B není jeden hnědý trpaslík, nýbrž dva objekty spojené gravitační silou do objektu dvojitého.
Jeden hnědý trpaslík má hmotnost 38 Jupiterů a ten druhý pak 34 Jupiterů. Oba objekty okolo sebe potom obíhají s periodou 12 dní. Proč nebylo možné dobrat se tohoto závěru jíž na začátku? Je to poměrně prosté. Oba trpaslíci jsou velmi blízko sebe a příslušná měření zkrátka neumožňovala rozdělit celou soustavu na dva samostatné objekty. Nyní to ale možné je vyřešila se tím jedna hodně stará záhada. Kromě toho jsme ale díky tomu zjistili mnohé i o hnědých trpaslících a jejich vývoji obecně. Je možné, že takové binární systémy jsou ve vesmíru velmi časté. A kdo ví, možná, že to není neobvyklé ani u exoplanet.
Kolem některých hvězd mohou obíhat dvojité či dokonce trojité planety a předvádět tak úchvatný vesmírný tanec. V poznávání vesmíru jsme zkrátka stále na začátku a čeká na nás ohromné množství nových fascinujících objevů.