Mluvit s dětmi o smrti je dobré co nejdříve. Nebíčko, andělíčci nebo uvadající rostliny, hlavně upřímně, nabádají psychologové
Foto: fizkes / Depositphotos
Hovořit s dětmi na téma smrt není snadné, přesto je to velmi důležité. Díky otevřenému rozhovoru můžeme dětem pomoci lépe porozumět světu a vyrovnat se s náročnými životními situacemi. Samy mohou často bolestně přemýšlet o tom, jestli nezemře jejich maminka, tatínek, prarodiče, oblíbený domácí mazlíček.
„Je důležité mluvit s dětmi o obtížných tématech, včetně smrti. Děti vnímají a cítí více, než si myslíme, a načerpávají informace z různých zdrojů. Proto je lepší otevírat tato témata sami a poskytnout jim správné informace,“ řekla populárně-vědeckému magazínu Nauka w Polsce dr. Katarzyna Slebarská, profesorka Slezské univerzity, která vede Ústav psychologie na Fakultě sociálních věd Slezské univerzity.
Dítě si uvědomuje smrt dříve, než si myslíme, a mělo by být postupně seznámeno s tímto tématem. Je důležité volit vhodný jazyk a přizpůsobit rozhovor věku dítěte. Použití metafor může být užitečné, zejména pokud jsou součástí rodinných zvyků a kultury. Nedávnou dobrou příležitostí byl druhý listopad, Památka zesnulých, takzvané Dušičky či svátek Všech svatých, kdy se děti mohly setkat s tématem smrti a při návštěvě hřbitovů se jistě ptaly Co se to děje? Kde je ten člověk? Co je to smrt? a podobně.
„My dospělí někdy vycházíme z předpokladu, že čím mladší dítě - tím méně věcem rozumí, méně vidí, méně vnímá, tak proč s ním vůbec otevírat obtížná témata. Nic nemůže být dále od pravdy. Děti vidí, vnímají a především cítí,“ zdůrazňuje dr. Slebarská. Přínosné je také „dovolit" dětem prožít ztrátu blízkých po svém, aby mohly reagovat na smutek různými způsoby. Rodiče nebo pečovatelé by měli být připraveni na takové rozhovory a mohou se poradit s odborníky, pokud potřebují pomoc.
Je dobré dítě s tématem smrti a odcházení seznámit co nejdříve - postupně, ale v kontinuálním procesu. „Můžete začít tím, že ukážete, co je to odcházení, na příkladu rostlin, přírody, ročních období, že se něco narodí, rozkvete, vykvete a pak zemře. Dělejme to způsobem, který je pro dítě vývojově a věkově přiměřený, a volme vhodný jazyk,“ nabádá rodiče dr. Slebarská.
„Dítě má prostě jiný způsob chápání. Malé dítě samozřejmě ještě nepochopí takovou abstrakci, jako je smrt, což je dáno vývojem našich kognitivních schopností a tím, jak funguje naše myšlení a představivost. Ale dokáže vnímat, když se něco stane, například když zmizí blízká osoba a už se nevrátí,“ říká psycholožka a dodává, že už předškolní děti mívají noční děsy, bojí se strašidelných věcí, ptají se, jak dlouho bude žít maminka a tatínek atd.
Nebíčko a andělíčci
Zmíněné metafory při vysvětlování smrti mohou být hodně užitečné. „Pokud v rodině mluvíme o náboženství, víře, nebi, můžeme pak říci, že někdo, kdo zemřel, 'odešel do nebe' nebo 'žije s anděly'. Klíčový je zde kulturní kód používaný v naší domácnosti a jazyk, kterému dítě rozumí. Proto se například v obtížných situacích odvoláváme na pohádkové postavy. I když samozřejmě nesmí jít o formulace, které svádějí na scestí. Buďme upřímní,“ povzbuzuje Katarzyna Slebarská v rozhovoru pro časopis Science.
Věcně, jasně, upřímně
Také psychologové z Katedry psychologie Masarykovy univerzity v Brně na svém webu nabádají rodiče, a neplatilo to pouze v nelehké době pandemie covidu, kdy jsme se museli vyrovnávat s úmrtími nejbližších, ale všeobecně:
„Při otevřené komunikaci se děti se smrtí vyrovnávají lépe. Buďte k dítěti co nejvíc upřímní a otevření. Zhruba od pěti let děti začínají chápat, že smrt je koncem života, přesto se u nich mohou ještě v průběhu mladšího školního věku objevovat magické představy a fantazie, že se zemřelý probudí, vrátí apod.“
Když jí rodina pohromadě, mají děti méně duševních potíží a lépe prospívají ve škole, zjistili vědci
Základní sdělení, to, že blízká osoba zemřela, vysvětlujte dítěti jednoduše a v krátkých větách. Buďte upřímní, ale není potřeba zabíhat do detailů, kterým dítě neporozumí a mohou ho zmást. Jako příklad uvádí psychologové z Brna tuto větu: „Babička zemřela, takže už za námi nikdy nepřijde na návštěvu. Onemocněla a zemřela. Ale víš, ne každý, kdo je nemocný, zemře.“