Hyperpolygloti v dějinách a kdo má sklon k mnohojazyčnosti dnes? Podle výzkumu mírně autistický homosexuál s astmatem

Slovo „hyperpolyglot“ vymyslel před dvěma desetiletími britský lingvista Richard Hudson, který spustil na internetu vyhledávání největšího světového studenta jazyků. Ale tento jazykový fenomén a jeho mystika jsou prastaré.

V Novém zákoně Kristovi učedníci přijímají Ducha svatého a mohou náhle „mluvit v jazycích“, kázání v jazycích „každého národa pod nebem“. 

Hranice šesti, nebo 11 jazyků?

Usman Chohan, prezident Mezinárodní asociace hyperpolyglotů, říká, že definuje hyperpolyglota jako někoho, kdo dokáže plynule hovořit alespoň šesti jazyky. Michael Erard, autor knihy Babel No More, původně použil jako měřítko šest, ale později ji po pečlivém zvážení posunul na jedenáct, jak uvádí Babbel Magazine na svém webu Babbel.com.

Kdo tíhne k mnohojazyčnosti?

Podle informací magazínu Babbel na základě výzkumu, který mají k dispozici (a ten není zdaleka přesvědčivý), je statisticky neúměrné množství hyperpolyglotů mužského pohlaví, homosexuálů, leváků, pravděpodobně někde na autistickém spektru a trpících autoimunitními poruchami (jako je astma nebo alergie).

Zlomek hyperpolyglotů v historii

Historicky existuje mnoho písemných zpráv o hyperpolyglotech, kteří uměli mluvit mnoha jazyky. Pro představu vybíráme pouze zlomek těchto superlingistů světové historie:

Mithridates VI.

Podle Plinia staršího řecko-perský král Mithridates VI., který v prvním století př. n. l. vládl dvaadvaceti národům, „upravoval své zákony v tolika jazycích a mohl v každém z nich klábosit“. 

Kleopatra

Plutarchos tvrdil, že vládkyně Egypta Kleopatra „velmi zřídka potřebovala tlumočníka“ a byla jediným panovníkem ze své řecké dynastie, který vládnul plynně egyptštinou.

Alžběta I.

Anglická královna Alžběta I. údajně také ovládala jazyky své říše — velštinu, kornštinu, skotštinu a irštinu plus šest dalších. S pouhými deseti jazyky se ale Shakespearova královna nekvalifikuje jako hyperpolyglot, kde je přijatelná hranice jedenáct cizích jazyků.

Giuseppe Mezzofanti

Udatnost italského kardinála Giuseppe Mezzofantiho (1774-1849) byla ohromující a lépe zdokumentovaná. Mezzofanti mluvil plynně nejméně třiceti jazyky a studoval dalších čtyřicet dva, včetně, jak tvrdil, algonkinskými jazyky (řečmi mnoha severoamerických indiánských kmenů). Syn tesaře se prý naučil latinu tak, že stál před seminářem a poslouchal, jak chlapci odříkávají časování latinských sloves. V době, kdy pracoval v Římě jako hlavní kustod Vatikánské knihovny, za ním přijížděly významné osobnosti z celého světa, aby od něj poslouchaly jejich mateřštinu, a on mezi nimi poletoval hbitě jako včela v růžové zahradě. 

Lord Byron

Romantický básník George Gordon Noel Byron, který prý kromě své nesmrtelné angličtiny ovládal řečtinu, francouzštinu, italštinu, němčinu, latinu a trochu i arménštinu, prohrál s kardinálem souboj v nadávkách a později ho s obdivem nazval "monstrem". Jiní svědci byli méně okouzleni a přirovnávali ho k papouškovi. Jeho nadání však potvrdili irský učenec Charles William Russell a britský filolog Thomas Watts, kteří stanovili měřítko plynulosti mluvy v cizím jazyce, jež je dodnes používané.

Zdroje: www.newyorker.com, www.babbel.com, https://bilingua.io. Úvodní fotka od Můj Stendal / Shutterstock: Abstraktní staroegyptské pozadí, Kleopatra.