I v čínské mytologii narazíme na velkou potopu, nebyla však trestem od Boha
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Biblická mytologie pracuje s potopou světa jako velkým Božím trestem, který měl očistit lidstvo od neřestí. Příběhy podobné tomu Noemovu lze nalézt v různých mytologiích včetně té čínské. Její obsah je ovšem poněkud odlišný.
Potopa světa je jedním ze stěžejních biblických příběhů, který hovoří o velkém trestu pro zkažené lidstvo, které se místo pokory a víry oddávalo světským hříchům. Není náhodou, že téma potopy světa nacházíme prakticky ve všech náboženstvích Evropy a Blízkého východu či severní Afriky, vycházejí totiž ze stejných liturgických textů (vedle Bible je to Starý zákon, jež je nejdůležitější knihou judaismu, či Korán, který je na něm rovněž založen). Setkáváme se s ním ovšem prakticky v každém náboženství nebo kultu a řada vědců se domnívá, že se jedná o popis skutečných událostí, které ústním podáním po generace získaly až neuvěřitelný obsah.
Legenda o velké potopě v Číně
Příběh velké potopy nebo potopy světa se opakuje prakticky ve všech velkých náboženstvích včetně indické či čínské mytologie, nalézáme ji ale také například u Inků (Unu Pachakuti). Biblický příběh navazuje na babylonské legendy a vypráví o událostech, které zpracovává rovněž Epos o Gilgamešovi. Důvody, proč k potopě došlo, se ve jednotlivých příbězích často liší (někdy za nimi stojí přírodní živly, jindy zase vyšší moc či nějaké božstvo), jejím výsledkem však zpravidla bývá nový začátek. Nejinak tomu bylo i u čínské legendy – s jejím koncem je spojeno založení první vládnoucí dynastie Sia.
Počátky čínské mytologie
Kolébkou čínské civilizace jsou břehy Žluté řeky, jednoho z hlavních vodních zdrojů v oblasti. Právě tato řeka se vylila ze svých břehu při velké potopě, a dala tak zárodek celému čínskému národu. Celá mytologie této civilizace je velmi specifická a zakládá se na působení několika božských a polobožských stvoření, jež utvořila prostředí pro život člověka právě v těchto končinách. Jednalo se o Tři vznešené a Pět vladařů, kteří postupně obývali území a přetvářeli jej jako přípravu pro příchod člověka.
Velká potopa a vznik civilizace
Legend o velké potopě je v čínské mytologii několik – ta první hovoří o události, která se datuje přibližně do období 3000 let př. n.l. Jednalo se o potopu, s jejímž koncem je spojeno stvoření lidstva. Legenda hovoří o tom, že dva Vznešení – nebeský a zemský, podle jiných zdrojů známý také jako Fuxi a Nüwa, znovu vytvořili nebe a zemi. Jednalo se o sourozence – bratra a sestru (podle jiných zdrojů se pak jednalo o manžele), kteří byli jedinými přeživšími a vytvořili podmínky pro usídlení lidí a ženský element, tedy Nüwa, poté uhnětla lidi z hlíny.
Velká potopa a dynastie Sia
Ke druhé velké potopě mělo dojít někdy kolem roku 2000 př. n.l., tedy v době, s níž je spojen právě příchod první lidské dynastie Sia. V této době vládl poslední z velkých vladařů Yao. Legenda praví, že se z břehu vylila nejen žlutá řeka (Chuang-Che), ale také druhá veliká řeka Jang-C‘-ťiang a velké záplavy trvaly celé dvě generace. Potopu nakonec zkrotil hrdina jménem Yu, který zkrotil rozbouřené řeky, a stal se tak prvním císařem dynastie Sia. V obou případech byla ovšem potopa dílem přírody a osudu.
Mýty a skutečnost
Stejně jako u jiných legend i u této vědci zkoumali pravdivost či faktický podklad ve skutečných událostech. Jak se ukazuje, právě druhá legenda o potopě trvající dvě generace, kterou zkrotil hrdina Yu, se ukazuje, že má velmi reálný základ. Podle výzkumů v oblasti Žluté řeky skutečně došlo dvě tisíciletí před naším letopočtem k masivním záplavám, které dokonce zničily vybudovanou přehradu. Zkoumáním sedimentů v jednotlivých vrstvách došli vědci k názoru, že k potopě došlo kolem roku 1920 př. n.l. Tyto skutečnosti ukazují na to, že legenda pravděpodobně vznikla na skutečných základech, jen se její načasování zcela neshoduje s historickými prameny, které jsou ovšem vždy zkresleny ústním předáváním a pozdějšími zápisy. Vznik dynastie Sia tak lze přiřadit k letopočtu přibližně 1900 př. n.l.