Evropané v Novém světě: Indián byl považován za člověka až poté, co mu běloška porodila dítě
Foto: Bray, Th.-Petit / Public domain, Wikimedia commons
„Milují své bližní jako sebe samé a jazyk, jímž hovoří, je nejsladší a nejjemnější, který znám.“ Kolumbus poukazuje na jejich zručnost a umění; z hlíny pálili talíře, mísy, pletli košíky, hojně lovili ryby, a dokonce si uměli vyrobit kánoe.
Kolumbova výprava na americký kontinent připlula na pobřeží Hispanioly (dnešní Haiti) v roce 1492, kde narazila na etnikum, které si říkalo Taíno, někdy též Arawak (viz úvodní foto článku). Taínové byli nekonfliktní, zajímali se zejména o zemědělství. Kolumbus o nich napsal výše zmíněná slova chvály a obdivu, popisuje ve své bakalářské práci Hledání lidské přirozenosti a spirituality u původních obyvatel Střední a Jižní Ameriky Zuzana Ortová (Filozofická fakulta, Katedra filozofie a společenských věd, Univerzita Hradec Králové).
O pár let později zaznamenává průzkumník Jean de Léry (1536–1613) svůj strávený čas s indiány v cestopise Historie o plavení se do Ameriky. Velice výstižně jsou v knize vyobrazené zvyklosti a obyčeje běžných dní, včetně detailního popisu vzhledu indiána. Autor renesančního čtenáře přenesl do guanabarské zátoky (nyní poblíž Ria de Janeira) a představil indiánské etnikum Tupinambá.
Zdobní Tupínambové
Nejprve Léry vylíčil indiánského muže, uvádí, že je nahý, má malou drobnou postavu, vlasy dlouhé, ale temeno vyholené (podrobněji jsme o tomto kmeni psali v našem článku Amazonští kanibalové Tupínambové se česali jako mniši. Své vši jedli ze strachu, že jim ujídají hlavy).
Proděravěný pysk a tváře, ve kterých má přidělané ozdoby, v uších náušnice. Pomalovaná těla barvami; stehna a lýtka natřené černou barvou. Kolem krku náhrdelník z kostí, v jedné ruce luk, v druhé šípy.
Ženy mají vlasy dlouhé, pomalovaný obličej žlutou a červenou barvou. Šperky nenosí na krku, ale přidělané okolo ramene, jsou nahé stejně jako muži, v ruce drží dítě. Muži i ženy mají vytrhané chlupy na těle, proděravěné ušní lalůčky, ve kterých nosí zdobené náušnice „takové náušnice dlouhé až k prsům neb ledvím visící mají“, popisuje ve své práci Zuzana Ortová.
Je indián člověk?
V 16. století začaly být zámořské plavby čím dál častější, přinesly s sebou otázku o lidství indiánů. K tomuto tématu se vyjádřil papež Pavel III., který v roce 1537 vydává Bulu Sublimis Deus, kde jim oficiálně přisoudil lidství.
Otázky pokládané na lidství indiánů se vyjasnily v situaci, kdy se mezi sebou mísili indiáni a běloši. Pokud běloška porodila indiánovi dítě, znamenalo to, že jsou lidé, protože lidská rasa se může křížit pouze s lidskou.
Evropská nahota a oblékání
Odlišnost, která byla na první pohled zřejmá, byla nahota. Nahota v evropském křesťanství v raném novověku byla považována za nerespektování božího zákona. Méně početná křesťanská společenství neodsuzovala nahotu, ale naopak ji vyzvedávala, jednalo se o zosobnění Bohem darované krásy.
Potkat v Evropě nahého člověka nebylo tak nemožné, jak se může zdát; evropské lesy obývali i diví lidé bez pokrývek těla. Lidé z měst jim přisuzovali mytologické prvky a divokost. Pokud se však na společnost podíváme z hlediska obecného, nahota byla spíše odsouzeníhodná.
Oblékání v evropské kultuře na začátku novověku bylo sestavováno tak, aby hned bylo zřejmé společenské postavení jedince. Odkud pochází, jaké má povolání.
Novosvětská nahota
Naproti tomu, jak je již zmíněno, indiáni své tělo zahalovali minimálně. „Ženy i muži chodí nazí, žádnů stránku těla nepřikrývajíce“. Pokud své tělo zakrývali, využívali přírodní materiály, jako peří, kosti, kůže, ovoce. Tento systém odívání měl pro indiány vždy symbolický význam, píše Zuzana Ortová ve své bakalářské práci.