Indián překousl pupečník a zatlačil dítěti nos. Indiánka se po porodu zotavila za 3 dny, Evropanka za 20
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
„Rodící indiánky mohou mít u sebe manžela, ten dokonce vykonává práci porodní báby a je celou dobu přítomen u porodu. Indiánky plně kojily, zatímco děti evropských boháčů živily prsy chudých.“
Eugenio Garin (1909–2004) ve své knize Renesanční člověk a jeho svět uvádí, že evropské vnímání statusu manželství probíhalo v 16. století skrze křesťanství, podle Adama a Evy. Za ženský vzor byla považována panensky čistá, neposkvrněná Marie. Sexuální zdrženlivost byla nejpříkladnější. Pohlavní styk byl určen primárně pro plození potomků. Jiná sexuální aktivita byla považována za zakázanou. Dodává, že evropské ženy oddávající se sexu bez manželství, měly ve společnosti své místo - jednalo se o nevěstky, uvádí ve své bakalářské práci Hledání lidské přirozenosti a spirituality u původních obyvatel Střední a Jižní Ameriky Zuzana Ortová (Filozofická fakulta, Katedra filozofie a společenských věd, Univerzita Hradec Králové).
Indiánské mnohoženství
Naopak v knize Historie o plavení se do Ameriky, kteráž i Brasilia slove přináší Jean de Léry (1536-1613) myšlenku indiánského mnohoženství a popisuje: „Míti více žen, pročež každý kolikkoli se mu líbí, žen sobě pojíti volnou svobodu má, nýbrž čím víc jich který má, tím za zmužilejšího a udatnějšího držán bývá.“ Indiáni si žijí bez pravidel, která by určovala jejich sexualitu. Každý může mít partnerů, kolik chce, bez omezení.
Léry (francouzský objevitel, spisovatel, hugenot a reformátorský pastor - pozn. aut.) si podle Ortové všímá, že všechny ženy žijí pohromadě a dokážou spolu vycházet bez nenávisti a závisti. Evropské ženy prý takové nejsou, nemají totiž v sobě svornost a jednomyslnost, aby sobě nezáviděly.
Léry dál doplňuje: „Strejc vnučku sobě vezme, a tak podobně i při jiných stupních příbuznosti.“ Jediná výjimka je v manželství mezi otcem a dcerou, dále bratrem a sestrou. Nekonají se žádné svatební ceremonie, muž pouze požádá o svolení rodinu budoucí ženy, a pokud žena souhlasí, ihned s ním odchází. Dále se autor pozastavuje nad indiánským manželským svazkem, kdy si Indián vyvolenou odvede bez věna či smlouvy o věnu.
Evropské pojetí narození, porodu a kojení dítěte
Životní poslání evropské ženy 16. století bylo stát se matkou a nejlépe několikanásobnou. Po porodu šlechtičny, dvořanky a měšťanky své potomky nekojí, hojně používají kojné. Garin dodává: „Děti boháčů živily prsy chudých“ Nešlo pouze o neochotu kojit, nýbrž o co nejmenší trvaní doby laktace kvůli dřívějšímu početí. Čím více potomků, tím lépe. Pří porodu ženu ošetřovala výhradně porodní bába, či jiné ženy, bylo nepřípustné, aby u porodu byl přítomen muž, uvádí Zuzana Ortová.
Záhadný indiánský kmen „Mimozemští předci“ nám i po 700 letech zanechal černočernou oblohu a divoce…
Americké pojetí
Indián = porodní bába
V knize Historie o plavení se do Ameriky si autor všímá, že těhotné indiánky mohou u sebe mít partnera, dokonce, že partner vykonává práci porodní báby a je celou dobu u porodu přítomen. Popisuje, že ihned po narození Indián „nejprve děťátko na lokty vzav, zubama mu pupek přehryzl a nos podle obyčeje jejich stlačil.“
Úprava novorozeněte
Krásu dítěte viděli indiáni ve splasknutém nosu, zatímco evropské porodní báby po porodu dětský obličej povytahují a rovnají. Dítě je po narození umyto, potřeno černou a červenou barvou, o to se stará otec. Léry dodává, že jména dětem skládají podle slov, která dobře znají, nejčastěji jsou to názvy věcí, kterými jsou obklopeny.
Vitální kojná
Dítě pije výhradně mateřské mléko nebo je přikrmováno všemi možnými měkkými potravinami. Matka se po třech dnech vrací zpátky k práci a je, dle autora, velmi vitální. Léry přidává informaci o Evropankách, které se dle něho po porodu zotavují až 20 dnů.
Kontaktní výchova inspirovaná přírodou
Indiánky mají novorozence neustále u sebe, nejčastěji přidělané přímo na svém těle. Dítě nemá žádné zvláštní potřeby, není nijak svazováno, zabalováno. To Léry komentuje slovy: „Avšak ty děti jejich tak rovně jako kde který národ z lidí chodí a noh zkřivených nemají.“
Celý proces výchovy a péče o dítě vychází dle Léryho z inspirace přírodou, konkrétně od zvířat. Indiáni jsou dobří pozorovatelé, velmi intenzivně vnímají přírodní zákony, proto je pro ně velmi přirozené se jimi řídit, dozvídáme se z bakalářské práce Zuzany Ortové s názvem Hledání lidské přirozenosti a spirituality u původních obyvatel Střední a Jižní Ameriky.