Asexualita v předkolumbovské době byla známá: Indiáni zanechali stopy po milování pouze v hlíně
Foto: Rowanwindwhistler / Creative commons, CC-BY-SA
Obecně lze říci, že indiáni předkolumbovské Ameriky přikládali sexu a erotice mnohem menší význam než jiní obyvatelé Starého světa – především Evropy, Asie, a dokonce i Afriky.
Indiáni předkolumbovské Ameriky, Inkové, Mayové, Aztékové a jejich velkolepé kultury patří k nejskvělejším kapitolám minulosti naší planety. Budovali nádherné stavby a celá města, dokonalé byly jak jejich astronomické znalosti, tak komplikované systémy písma. Nezřizovali pouze kmenové svazy, ale dokázali vytvořit skutečně mocné státy. Jak to ale měli indiáni se sexem a milováním ve staré Americe, ptá se cestovatel a spisovatel Miloslav Stingl ve své knize Sex v pěti dílech světa, aneb, Cestopis časem a prostorem tělesné lásky světa.
Civilizace bez sexu?
Podle Stingla na indiány (jejichž jméno vlastně původně znamenalo Indové) pohlížejí mnozí lidé různě, zvláště americká odborná veřejnost; ta dokonce po dosti dlouhou dobu vnímala indiány jako nedostatečně sexuální. Nezřídka se říkalo, že Indiáni byli dokonce „asexuální“. Že tedy sex, a všechno, co k němu patří, hrál u Indiánů staré Ameriky jen velice malou roli.
Amerika je samozřejmě nesmírně rozlehlý kontinent a indiánských kultur, kmenových svazů i prvních „říší“ tu existovalo velice mnoho. Kde tedy v této tak rozmanité mozaice předkolumbovské Ameriky hledat odpověď na tyto otázky?
Indiáni z And byli „prosti pohlavního blažení“
V Andské oblasti (pojmenování po mocném pohoří, které tvoří její osu) existovaly v předkolumbovském období desítky pozoruhodných indiánských kultur. A potom – těsně před příchodem bělochů – ovládli celý tento region Inkové – „Synové slunce“, kteří tu pak panovali nad celým územím dnešního Ekvádoru, Peru, Bolívie, a navíc i částmi území dalších dnešních jihoamerických republik Chile, Argentiny a Kolumbie, uvádí jak Stingl, tak příručka k předmětu Antropologie sexuality II na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
Andská oblast, která nakonec zrodila vůbec největší a nejmocnější říši indiánů, jakou kdy Amerika poznala, je tedy jistě tím nejlepším místem pro zodpovězení otázky, zda opravdu byli (a jsou) indiáni tak „asexuální“, tak prosti pohlavního bažení, popsal konkrétně Stingl. Zda jim skutečně sex a erotika byla tak cizí. Zda tito lidé, jejichž civilizace byla tak nesmírně bohatá, byli tedy ve věcech milování tak nesmírně chudí. Odpověď na tuto otázku nelze nalézt ani v kamenných indiánských městech, ani třeba na nástěnných malbách, stélách či kamenných reliéfech, jaké známe od indiánů Mexika a Střední Ameriky, ale – kupodivu v hlíně...
Nádoby plné erotiky
V hlavním městě Peru – v Limě – v muzeu domorodé keramiky, kterou v hrobech dávných indiánů postupně nalezl a odborně popsal peruánský amatérský badatel Rafael Larco Hoyle. V Larcově muzeu lze spatřit stovky, ba tisíce takovýchto nádob, jejichž autory byli převážně Mochicové – pobřežní indiánský národ, tvůrci jedné z podivuhodných předkolumbovských kultur staré Ameriky.
Četné nádoby v Larcově muzeu hovoří o jediném, právě o sexu. O milostných praktikách předkolumbovských indiánů, o tom všem, čemu říkali Mochicové ve svém jazyce checah – tedy „láska“. Ona hliněná výpověď o indiánském milování je tedy zcela výjimečná a nemá vlastně v předkolumbovské Americe, a dokonce v celém světě obdobu. Je velká škoda, že se o sexu staroamerických velkých indiánských kultur ví ve světě tak málo, posteskl si spisovatel Miloslav Stingl.