Krásně stavění Indios aneb Jaké vlasové kreace spatřil Kolumbus po vylodění u Nového světa
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Vlasy bývaly v mnohých kulturách vnímány jako sídlo magické energie, odkud vycházela víra v uzmuté skalpy i v rozličná tabu během stříhání a ukrývání odstřižených pramenů, aby nemohly být zneužity.
Účesy byly omezovány pravidly, symbolizovaly (rituální) přechod do jiného věkového stupně či stavu, přináležitost ke klanu, totemu, kmeni či etniku, popisuje v článku v Skalpy i kohouty: Přehled vlasových úprav v tradičních kulturách Ameriky pro mezinárodní kulturologický časopis Culturologia Martin Rychlík, český etnolog, historik kultury a vědecký novinář, autor knih o dějinách tetování či vlasů.
Nejstarší záznamy a doklady
„Těla sú velikého a dobře zpuosobilého a jsú načervení, a to proto, neb nazí chodie a bývají od slunce spáleni, a tak se zdají načervení. Mají kštici a vlasy dlúhé a černé. Ale tvář svú sami sobě kazie a škaredú činie, neb sobě provrtují líci, pysky, nos a uši. A nedomnievaj se toho, že by sobě malé dierky provrtovali anebo že by toliko po jedné dierce na tváři měli,“ píše se o tehdy nevídaných „rudoších“ ve Spise o nových zemích a o Novém světě, jenž vydal roku 1506 plzeňský tiskař Mikuláš Bakalář. Jde o první český ohlas na objevený světadíl – Ameriku, dokládá Martin Rychlík.
Vousy hrají roli
Přestože do Ameriky dopluli asi kolem roku 1003 Vikingové, jak nasvědčují ságy i nalezená osada L´Anse aux Meadows na Newfoundlandu, ranější kontakty zůstávají sporné. A svůj part přitom v mnohých, různě divokých hypotézách mají vousy, popisuje Rychlík.
Indiáni je mívají řídké, leč v místních legendách se objevovaly zprávy o návratu vousatého boha z moře. Nálezy z Mexika ukazují právě takové postavy – jde například o zpodobnění „asyrského“ vousatce z mayského Chichén-Itzá. Soška z Tabasca měla tvář s nakroucenými vousy, votivní sekera Totonaků z Veracruz nese knírek, olmécká socha ze Santa María Uxpanapa má masivní knír... Proč? Vždyť i první historik osídlování Antonio de Herrera píše, že obyvatelé jsou bez vousů.
Střet: bezvousí versus vousatí
Podle Rychlíka to byl jistě kontrast, když se bezvousí Indiáni střetli s vousatými bohy-démony na koních, kteří se vynořili z vod jako bájný opeřený had Quetzalcoátl! „Pane a králi, je to pravda pravdoucí, na pobřeží dorazili cizinci. Měli velmi světlou kůži, světlejší než my. Nosí dlouhé vousy, ale vlasy jim sahají jen k uším,“ stojí zapsáno v prvním hlášení Moctezumových zvědů v Mexické kronice velmože Tezozómoka (1598), jenž opisoval ze starobylých rukopisů. V jiném textu jsou Španělé líčeni jako žlutovousí jezdci na podivných jelenech.
Krásně stavění Indios
Prokazatelně první Evropané dorazili k americkým břehům 12. října 1492, v době, kdy odhadem dvě třetiny indiánské populace žily v Mexiku a Peru. Kryštof Kolumbus doplul k ostrovu San Salvador a „objevil“ kontinent, který se měl roku 1507 stát Amerikou. Obyvatele nazval Indios. To, jak vypadali, si zapsal do lodního deníku hned v první den: „Všichni chodí nazí. Všichni jsou dobře stavění, krásného těla a milé tváře. Mají hrubé vlasy, skoro jako koňské žíně, krátké, spadající přes obočí, až na několik čupřin, které sčesávají dozadu a nechávají dlouhé, nikdy jich nestříhajíce. Někteří se malují šedivou barvou, jiní bílou nebo červenou nebo jinou,“ zaznamenal Kolumbus a den poté připojil další popis vlasů: nebyly „kudrnaté, nýbrž hladké a hrubé“.
Dlouhovlasí Cigayosi
S dalšími domorodci, Cigayosi, se Kolumbus setkal v lednu 1493 na Hispaniole (Haiti). Jeden muž, asi kazik, jak začali Španělé říkat pohlavárům, byl prý ošklivější než ostatní. „Jeho obličej byl začerněn uhlím, v čemž se shodoval s obvyklým zvykem těchto lidí, měl velmi dlouhé vlasy sčesané v jednu kštici vzadu svázanou a pak uloženou do jakési síťky z papouščích per.“
Holohlaví Karibové – Kamballové – kanibalové
Po návratu z první expedice píše v dopise o lidojedských Karibech (z čehož vzešlo pojmenování Kamballů, a konečně i „kanibalů“) a také o ostrově, kde prý žijí lidé bez vlasů na hlavě.
Holení a vytrhávání porostu
Po objevení Jamajky a Kuby se účastník druhé výpravy Michal de Cuneo rozepisuje v listu z 15. října 1495 o místním holičství: „Indiáni i Kamballové si stříhají vlasy a vousy, stejně tak i jejich ženy; holí se pomocí rákosu a chlupy v nose si vytrhávají prsty.“ Zaujalo jej natírání těl červenou a černou šťávou z plodů, jež vůní zapuzují mouchy. Jako hmyz však měli brzy hynout sami Indiáni, neboť roku 1519 se měl již na mexickém pobřeží vylodit conquistador Hernán Cortés, jenž nepřijel, aby ryl v zemi, ale aby našel zlato, informuje nás o tehdejších zvyklostech Martin Rychlík ve svém článku Skalpy i kohouty: Přehled vlasových úprav v tradičních kulturách Ameriky v časopise Culturologia.