Inuitka, která potratila, musela dodržovat rok nepředstavitelně tvrdé zákazy. Zvýhodněné byly ženy po pátém porodu
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
„Nebezpečí, které grónským ženám hrozí a kvůli kterému je nezbytné všechna tabu dodržovat, je jen těžko definovatelné, není nikde a zároveň je všude, je to zlý osud, který se plíží ve stopách všech bytostí.“
Je nesmírně důležité, aby se při příchodu člověka na svět zachovaly všechny inuitské tradiční zvyklosti, o kterých píše legendární polárník Knud Rasmussen (1879–1933) ve své knize Grónské mýty a pověsti. Je třeba dodržet všechny, ale pro náš článek vybíráme pouze ty nejzajímavější, popřípadě zkrátíme jejich popis.
Inuitský porod: 50 lidí, porodní bába hvízdá rodičce do lůna, potírá jí břicho šlachami a řve: Pojď…
Předporodní stěhování
Když má žena porodit, musí se odstěhovat ze společného obydlí. Je-li to v létě, postaví jí její spolubydlící malý stan, v zimě iglú. Jakmile porodí, může se vrátit zpátky do domu.
Dny a noci po porodu
V den porodu nesmí jíst maso vařené ve vodě, ale pouze pečené v tuku na plochém kameni. První noc po porodu prospí a pak si musí začít šít nové šaty. Své staré oblečení musí zahodit. Po porodu se musí celá umýt. Venku si nesmí sundat kapuci ani stáhnout palčáky, uvádí Rasmussen.
Od pěti porodů výše
Dokud nemá za sebou aspoň pět porodů, nesmí jíst tulení mláďata, vejce, střeva, srdce, plíce a játra, přesně podle pradávné pověsti.
Ženy po potratu – nepředstavitelně přísná tabu jako očista
Ženy, které potratily, podléhají kromě obvyklých pravidel dalším zákazům, protože předčasná smrt plodu je chápána jako znamení, že žena je vystavena zvláštnímu nebezpečí.
Když taková žena uvidí saně nebo kajak, nesmí jako obvykle svolávat své sousedy, ale musí tiše vejít do domu. Když nečekaně vstoupí, začnou lidé zpravidla pátrat po navracejících se lovcích. Kdyby nečistá žena, na kterou je uvaleno tabu, upozornila na návrat lovců, mohlo by se ostatním, kteří se ještě nevrátili, lehce přihodit neštěstí.
Žena sama nesmí jíst nikdy venku. Když je na cestě a musí přenocovat mimo osadu, musí jí manžel postavit sněhové iglú. Když je iglú na zamrzlém moři, nesmí se svléknout, ale před jídlem si musí sundat kamiky (sněhule), a to i doma. Při jídle v cizím domě se jí musí maso podávat na zvláštní misce, zbytky se musí vyhodit. Nemůže jíst maso medvěda, lišky nebo tuleně.
Sama nesmí nic dělat. Když nemá starší děti, tak si vezme na pomoc cizí dítě. Maso si nesmí sama krájet, jen ukusovat, dokud není den staré. Jen její nejbližší mohou jíst ze stejného hrnce.
Nesmí nosit ani krájet sníh nebo led, který se bude rozpouštět na vodu. Z nádrže jí musí nabrat vodu někdo jiný. Kůže nesmí zpracovávat vůbec. Když je v domě čerstvě ulovená liška a nemá proříznutý čenich, nesmí žena dělat nic s ohněm. V létě nesmí sušit svůj oděv ve stanu, ale musí jej odnést na kopec a usušit jej tam na slunci. Oděv manžela rozprostřít na slunci musí někdo jiný; ona jej může pověsit jen nad plamen lampy.
Měsíc po porodu zůstávaly Eskymačky s dítětem v odděleném iglú, „jen“ pečovaly o dítě a odpočívaly.…
Co nesmí manžel ženy, která potratila
Její manžel jí nikdy nesmí vyprávět o tom, co ulovil. Nad kořistí musí vždy pronášet zaříkadla. Nesmí sníst srdce žádného zvířete ani játra z úlovku jiných, ze svého však ano.
Konec zákazů, očista rodičky proběhla
Žena smí přestat tyto zákony dodržovat, až když slunce zaujme na obloze stejné postavení jako v den, kdy potratila. Tato přísná pravidla představují náboženskou očistu rodiček. Ale i na děti číhá nebezpečí. Dokud nedospějí, nesmí přestoupit řadu zákazů, podrobně popsal Knud Rasmussen ve své knize Grónské mýty a pověsti.