Inuitský kajakář a kajak jedno tělo jsou: Díky tuiliku naživu a v suchu
Foto: National Museum of Denmark from Denmark / Creative commons, CC-BY-SA
Speciální inuitský oblek vypadá jako prodloužený anorak, který kajakáři ve stoji sahá až ke kolenům. Drobnými stehy je dvojitě sešitý z měkké tulené kůže zbavené srsti a po napuštění tulením tukem, potom je ještě měkčí, elegantnější a nepromokavější.
Mnozí lidé si dávají grónský kajak do souvislosti se schopnými kajakáři, kteří dokážou provádět obtížné obraty, aby se po převržení opět dostali nad hladinu. Ke zvládnutí tohoto působivého cvičení je zapotřebí oděvu, který kajakáře zcela spojí s kajakem.
K tomuto účelu byl vynalezen uzavřený kabátec. Je to oblek šitý jako prodloužený anorak, který kajakáři ve stoje sahá až ke kolenům. Drobnými stehy je dvojitě sešitý z měkké tulené kůže zbavené srsti a po napuštění tulením tukem je ještě měkčí elegantnější a nepromokavější, dozvídáme se opět z knihy Střípky grónské kultury Ole G. Jensena, dánského spisovatele a fotografa, dlouholetého ředitele grónských muzeí, expertního znalce místní kultury a umění a milovníka největšího ostrova světa. Do češtiny publikaci přeložil velký popularizátor ostrova Zdeněk Lyčka.
Kabátec a kajak jedno „tělo“ jsou
Kolem zápěstí a obličeje jsou zdrhovadla, jimiž si kajakář může kabátec těsně utáhnout k tělu. Šňůra je navíc také na spodním okraji kabátce, čímž jej lze pevně obepnout kolem límce kajaku. Když jsou šňůry utaženy, je kajakář pevně spojen se svou lodí a může provést obrat, aniž by se do ní dostala voda, a nenastříká tam ani tříšť z vln. Kajak je nyní připraven k vyplutí do prudkého vlnobití na otevřeném moři. V kabátci a naprosto utěsněném kajaku ses vytvoří vzduchová kapsa, která jednak izoluje, jednak pomáhá vztlakem udržet člun na hladině rozbouřeného moře, píše Jensen.
Když se Eskymák vrátí z lovu na moři, má hotovo. Žena odtáhne kajak i kořist, tu rozporcuje, vydělá…
Pečet zachraňuje život
Díky dlouhé „sukni“ má kajakář navíc možnost vysoukat se několik centimetrů ven z límce kajaku, aniž by při tom porušil „pečeť“ na límci – detail, který může být rozhodující pro záchranu života. Pokud se kajak převrhne a těžko se otáčí zpět.
Zkracování mohlo i zabít
Podle Jensena se v průběhu času projevila módní tendence ke zkracování kabátců, což mělo pro mnohé grónské kajakáře osudné následky. Spisovatel H. C. Petersen píše o tomto nešťastném vývoji ve Velké knize o kajaku. Jeho přítel Peter Petrussen vypráví, jak se mu jako mladému kajakáři nelíbil kabátec, který mu ušila matka: „Vypadal jako dívčí šaty!“ Styděl se jít s kajakem přes město.