Inuitští šamani řešili každodenní starosti i za pomoci předmětů, kterým uměli přikouzlit nadpřirozené schopnosti
Náboženství Inuitů je i dnes poměrně velkou záhadou. Díky životu v odlehlých částech Země se jejich pojetí světa v mnohém výrazně liší od běžné víry, kterou známe například z Evropy či Asie.
Slovo Inuit v překladu znamená lidská bytost. Podle náboženské tradice pak je příroda ovládána prostřednictvím Inuitů, duchů, kteří řídí chod všech věcí na světě. Protože Inuité věřili, že zvířata, která loví, mají duši, chovali se k nim s úctou. Tuleně a velryby po vytažení na břeh běžně napájeli čerstvou vodou. Když byl v sezóně uloven první tuleň, jeho maso se rozdalo všem obyvatelům osady. Tato praxe rozdělila odpovědnost za zabití mezi celou komunitu a zvýšila tak šance na úspěšný lov i do budoucna.
Mezi náboženské symboly patřily amulety, písně i systém zákazů a přikázání
Inuité nepřikládali velký význam konkrétním bohům, svou víru však často promítali do nejrůznějších symbolů. Vyvinuli si například systém tzv. tabu, jejichž porušení bylo perzekuováno šamany daného kmene. Svá pravidla tak měl například i lov zvěře, kde bylo nutné odlišit mezi mořskými a suchozemskými tvory. Porušení tabu mohlo mít za následek individuální potíže (například ztrátu štěstí při lovu, nemoc nebo dokonce smrt), ale často panovala představa kolektivní viny, tedy že skutkem utrpí celá komunita. Obvykle se věřilo, že veřejná zpověď pod vedením šamana stačí ke zmírnění následků porušení těchto tabu.
Amulety, které předávaly svou moc pouze prvnímu majiteli, se používaly především k zajištění úspěchu při lovu, podpoře dobrého zdraví či k odvrácení negativních vlivů. Rodiče a prarodiče obvykle kupovali amulety pro děti od šamana. Amulety se obvykle skládaly z částí zvířat a ptáků, přičemž byly často zakomponovány přímo do oděvu, případně pak umístěny v domech či na lodích.
Jedním ze způsobů, jak posílit účinek amuletů, byl zpěv písní. Ty sloužily k ovládání nejrůznějších činností, kdy například umožňovaly překonání určitých tabu, nejčastěji spojovaných s jídlem a potravou. Tyto písně bylo možné buď získat dědictvím, případně také odkoupit. V takovém případě se však staly pro původní majitele zapovězené a nepoužitelné.
Inuitští šamani se těšili velké úctě
V Grónsku a Kanadě hrál šaman neboli angákok v náboženství ústřední roli. Toto řemeslo se učilo jako různé jiné aktivity u stařešinů a zkušených šamanů. Klíčovým prvkem šamanských rituálů bylo uvedení do transu. K tomu sloužily speciální masky a bubny, díky kterým měli inuitští muži víry šanci na pevnější propojení s duchy a bohy.
Lidé často za šamany chodili s nejrůznějšími problémy a otázkami. Ti pak mohli získávat informace s pomocí rituálu qilaneq, kdy člověk držel v ruce určitý předmět, přičemž následně odpovídal na šamanovy otázky kladně nebo záporně podle toho, zda mu předmět připadal těžký, nebo ne.
Šamani fungovali také jako lékaři. Byli tak schopni vysát negativní energii z nemocného místa či získat zpět ukradenou duši. Často také pomáhali odhalit lstivé čaroděje a čarodějnice. Vyskytly se však i případy, kdy byl šaman sám obviněn, že svou moc použil k tomu, aby někomu ublížil. V takových případech byla trestem často smrt.
Jaké bohy Inuité uctívali?
Inuité v Kanadě a Grónsku věřili, že mořské živočichy ovládá mocný duch Inuit v podobně tzv. Mořské ženy. V některých pramenech nesla tato žena jméno Sedna, což lze přeložit jako "ta tam dole". Inuité z východní části Baffinova ostrova Sednu rituálně zabíjeli během slavnosti, která se konala při příchodu podzimních bouří.
Zatímco Sedna představovala ženský princip světa, Inuit Měsíce, Aningaaq, reprezentoval mužský princip. Mýtus vypráví, že byl kdysi mužem, který se dopustil incestu se svou sestrou. Ona se stala Sluncem, on Měsícem. Jinak však slunce nehrálo v náboženství Inuitů žádnou roli. Měsíc byl na druhou stranu spojován s plodností žen. Byl uznáván jako velký lovec a někteří aljašští Inuité věřili, že také ovládá zvěř.
Kromě výše uvedených se pak velký význam přiznával také duchům vzduchu či mocnému havranovi, který byl symbolem lsti, ale také kultury. Mezi náboženskými představami jednotlivých kmenů často panovaly značné rozdíly, což pravděpodobně souvisí s jejich rozptýlením po severních krajinách. Pro všechny Inuity však byl považován za životně důležitý úzký a dobrý vztah ke zvířatům a přírodě, na nichž bylo závislé jejich samotné přežití.