Jak se z vážených dam staly štvanou zvěří: Jejich krása a chytrost podkopávala církevní hodnostáře

Kdysi to byly vážené dámy. Míchaly lektvary života, uzdravovaly muže zraněné v bojích. V antickém Řecku měly vážnost a cenili si jich i učenci a racionálně smýšlející filozofové, kteří věděli, jakou má příroda moc (obzvláště v rukou ženy).

Později se ale na magické ženy začalo dívat skrz prsty. Málokdo však ví, že ačkoli k nim neodmyslitelně patří rekvizity jako bradavice, létající koště, kotlík a černá kočka, mají čarodějnice i další symbol, a tím je jablko.

Není divu, vždyť v pohanských náboženstvích a věštbách má tento plod snad od vyhnání z ráje své nezastupitelné místo. No a to létání na koštěti? Pravděpodobně bylo způsobeno halucinacemi z hub a rostlin, které uměly tyto „bylinkářky“ namíchat svým pacientům. Nakonec ale ze svého statusu velevážených padaly až na dno a staly se „štvanou zvěří“.

Hon na čarodějnice

Středověká inkvizice k ženám nebyla láskyplná a ty, co se odlišovaly od křesťanského normálu, postavila na hranici a škrtla zápalkou. Byly to těžké časy, první šly na řadu bylinkářky a hned za nimi krásné ženy, které věděly o čarodějnictví tolik, jako husa o pivu, ale jejich krása svedla církevní hodnostáře, a proto putovaly do plamenů. Údajně měly muže do postele nahánět ďábelskými nástroji.

Fotka od makrovektor / Shuterstock: Středověká poprava

V roce 785 vydal římský císař Karel I. Veliký zákon proti čarodějnicím. A to nebylo všechno. Tomáš Akvinský také píše o důkazech spojení žen s ďáblem. Papež Inocent III. byl ztělesněním kouzelnických pronásledovatelů a sám schválil Malleus maleficarum, tedy česky Kladivo na čarodějnice, podle kterého se dala každá nepřítelkyně církve odsoudit k trestu smrti.

Až v 19. století byla kniha prohlášena za bohapusté slátaniny, ale protože byla přeložena do 29 jazyků, ještě i dnes se v něm dá listovat a pozorovat svědectví nemocné mysli. Dokonce hříšnicím připsala i ochránkyni - známou Artemis, nebo Dianu, která byla považována za patronku posedlých a i dnes je „čarodějnicemi“ spojována s magickou silou Měsíce. Jejím domovem je nespoutaná příroda a divočina, přesně taková, jakou čarodějky mají v oblibě.

Jsou mezi námi?

Bosorky přetrvaly dodnes a nejčastěji se s nimi setkáte v pohanském kultu Wicca (forma moderního čarodějnictví s prvky předkřesťanských náboženství, novopohanské hnutí vzniklé v polovině 20. století v Anglii). Některé se zaprodaly bulváru a věští každý den z křišťálové koule za peníze a mnohé se nás snaží dostat svou sexuální „magií“. Ty pravé čarodějnice však uznávají slunovrat, sabat, magické svátky i Halloween, když neváhají u ohně krepčit nahé a vzývat přírodní božstva ke své síle a magickým schopnostem. Jsou stále mezi námi, možná je potkáte v práci nebo na cestě do obchodu, na první pohled je nepoznáte, až když vás dostanou do své moci...