Pro dnešního člověka nekomfort, pro středověkého ale luxus. Pojďte s námi nahlédnout, jak se žilo na hradech
Foto: Ángel Sanz de Andrés / Creative commons, CC-BY-SA
Hrady, monumentální stavby středověku, se varovně tyčily nad krajinou. Jejich funkcí bylo střežit strategicky důležitá místa před nepřáteli. Jak vypadal každodenní život obyvatel za hradbami? Jaký byl rozdíl v pohodlí pánů a nejnižších sloužících?
Největším luxusem bylo bezpečí
Výhody života na středověkém hradě byly především spojeny s mocí a vlivem šlechtické rodiny a možnostmi, které jim tento status poskytoval. Život zde byl naplněn stálými povinnostmi, ale také oslavami. Pobyt na hradě byl sice drsný a nepohodlný, ale stále lepší, než byl život pro většinu lidí v té době. Jednou z hlavních výhod, kterou hrady nabízely, bylo bezpečí. Lidé zde na rozdíl od obyčejných vesničanů byli chráněni před násilím a útoky nepřátel.
Služební spali společně na podlaze
Většina lidí na hradech žila velmi prostě. Obytné místnosti byly skromné jen s minimem nábytku. Obyčejní lidé obvykle spali společně v jedné místnosti na podlaze vystlané slámou nebo senem. Přikrývali se kožešinami nebo různými přikrývkami. Jídlo bylo také velmi jednoduché, obvykle jej tvořil chléb, maso, sýr, zelenina a ovoce.
Panstvo na hradě dlouho nepobylo
Hradní páni a jejich rodiny měli lepší podmínky. Mohli si dovolit určité pohodlí a soukromí v podobě soukromých komnat, ačkoli původně spali také ve společných místnostech. Hrady však nikdy nebyly stálými rezidencemi svých pánů. Společně se svými služebníky, kteří mohli čítat od 30 do 150 lidí, se stěhovali z hradu na hrad i se svými postelemi, prádlem, gobelíny, nádobím, svícny a truhlami. To znamenalo, že většina pokojů na zámku byla často prázdná.
Hrad nejvíce ožíval v době slavností
Hrady byly nejrušnější během slavností, jako jsou Velikonoce a Vánoce, kdy hudba, tanec a hosté zaplavili hrad a zůstávali zde celé měsíce. V jiných obdobích, jako když byla paní těsně před porodem nebo krátce po něm, zde bylo méně rušno. Někdy musel být pán odvolán kvůli jiným záležitostem a jeho služebníci cestovali s ním. V jeho nepřítomnosti byla běžná domácí práce řízena hradní paní.
Sluhové pracovali od svítání do soumraku
Nejnižší služebnictvo vstávalo za svítání, když stráž zatroubila na znamení začátku dne. V kuchyni a velké síni zapálili oheň, kuchtíci připravili snídani pro vojáky a nižší sloužící. Šlechtici jedli první ze dvou hlavních jídel až mezi 10. a 12. hodinou. Po snídani se odstartoval koloběh rutinních činností. Pán pořádal schůzky za účelem diplomacie, obchodu a válčení, paní se věnovala svým hostům nebo jiným činnostem. Rytíři a vojáci se trénovali v boji a sloužící se věnovali údržbě hradu, péče o koně, vaření, ... Povinnosti sloužících většinou skončily okolo 19. hodiny.
Hrady nebyly tak špinavé, temné a chladné
Středověcí lidé sice neměli hygienické návyky na stejné úrovni jako my, nebyli to ale žádní špindírové. Na hradech měli trvalý přístup k vodě, sloužící se myli v kádích na nádvoří, hradní panstvo v pozdější době mělo soukromé koupelny. V odlehlejší části hradu, často na severní straně, se nacházely společné hradní latríny, které ústily pod hrad. Podlahy síní se pravidelně uklízely. Teplo a světlo poskytovala otevřená ohniště a později nástěnné krby. Izolaci a dekoraci okolních stěn zajišťovaly četné gobelíny, teplo na lůžkách pomáhaly udržet hutné závěsy.
