Jak vypadá ďábel? Umělci zpodobňovali Satana různě napříč staletími
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Od padlého anděla k červenému rohatému s vousy. Pán pekel byl zobrazován různými formami, napříč celými staletími. Vzhled, pod jakým jej známe dnes, je výsledkem celé historie umění, od literatury po divadlo.
První vyoobrazení Ďáblovo
Pro začátek je nutné podotknout, že s Ďáblovým označením „Satan“, je to trošku složitější. V knize Genesis, je had, jenž zlákal Adama a Evu k utrhnutí jablka, označován právě jako Satan přesto, že v původním hebrejském textu není o slově „satan“ ani zmínka.
Samotné první vyobrazení Satanova vzhledu pochází z mozaiky ze šestého století, která je vyvěšená v bazilice sv. Apollinareho Nuovoa v Itálii. Tato mozaika zobrazuje Ďábla jako modrého anděla, avšak snaží se jej velmi zdémonizovat.
Ve středověku šlo naopak více o dračí zpodobnění. V tomto období byl Satan často připodobňován k mýtickým zvířatům, které působily nadpřirozeně, a tudíž se jich církev obávala. Díky těmto základům se dnešní podoba padlého anděla vyobrazuje právě s ikonickými rohy, ocasem a křídly.
Toto vyobrazení lze také vidět na ilustraci francouzského rukopisu zvaného Smithfield Decretals, který pochází ze 14. století. Ďábel je zde vykreslen právě se zvířecími částmi těla, jako jsou ptačí nohy, ocas, rohy, oslí uši či zmíněná křídla.
Právě na základě těchto dvou ilustrací je Ďábel spojován s kozami (rohy a kopyta), neboť na mozaice ze 6. století je, jakožto třetí anděl, obklopen právě kozami, a na ilustraci ze 14. století je již nakreslen s rohy.
Ďábel v literatuře
Alighieriho báseň Inferno, ze 14. století, která je součástí jeho známé „Božské komedie“, popisuje fiktivní cestu skrz 7 kruhů, které se spojují v peklo, přičemž hlavní postava na konci skříží cesty se samotným ďáblem.
Dante popisuje Satana se dvěma mohutnými křídly, které neměly podobu ptačí, nýbrž netopýří.
Existují teorie, že Ďáblova křídla, která jsou mu již po staletí přidávána, mají své základy v babylonské mytologii. Ďábel byl totiž podle pověstí spojován s Lilith, která byla zrozena z malých okřídlených démonů, jenž létali nocí jako netopýři a sváděli počestné muže.
V roce 1667 publikoval John Milton svou epickou báseň „Paradise Lost“ (podle které byla následně pojmenovaná známá, stejnojmenná kapela), ve které Milton Satana velmi zromantizoval a udělal z něj hrdinského vůdce, jenž patřil mezi velmi atraktivní fiktivní postavy 17. století.
Na přelomu 18. a 19. století dostala tato báseň ilustrace samotného Satana, od umělce Williama Blakea, který jej podle básně namaloval jako velmi krásnou osobnost s božskou figurou a převážně lidskými rysy.
Tento „sexistický přelom“ v Satanově zevnějšku ovlivnil jeho dnešní podobu pravděpodobně nejvíce. Postupem času se Satan dostával jako satirická postava všude možně, od animáků pro děti až třeba po seriál Lucifer od Netflixu.