Poprvé spatřil Maory a Havajce, ale svou nadřazeností a lhostejností ze sebe udělal jejich večeři: Hrozný konec Jamese Cooka
Foto: Johann Zoffany / Public domain, Wikimedia commons
Objevitel, mořeplavec a kapitán královského námořnictva z 18. století se proslavil svými výpravami do Tichomoří, které za svůj život podnikl tři. James Cook ale neskončil vůbec dobře.
Narodil se v roce 1728 v Yorkshiru v severní Anglii, ještě jako teenager vstoupil do obchodního loďstva a ve svých 26 letech vstoupil do Královského námořnictva. Načasoval si to dokonale, protože britské námořní dovednosti se v té době hodně využívaly a na moři bylo co objevovat.
Posádka jedné kánoe a dovoz oceli drasticky ovlivnily dobu kamennou na Novém Zélandu aneb Jak Maoři…
V roce 1768 dostal 39letý James Cook vlastní zakázku, loď, která se měla stát synonymem pro velkého objevitele. Stejně jako měl Drake svou Zlatou laň a Darwin se později stal neodmyslitelně spjatým s lodí Beagle, tak i Cook byl kapitánem lodi Endeavour.
Na této lodi podnikl Cook své tři slavné plavby. První, čistě vědecká, měla za cíl provádět astronomická pozorování a na základě tajných příkazů admirality pátrat po bájném ztraceném kontinentu Terra Australis.
Cook byl prvním Evropanem, který navázal kontakt s Maory na Novém Zélandu, a velmi pravděpodobně prvním, kdo se kdy setkal s východním australským pobřežím. Cook přistál v Botany Bay. Tímto přistáním začaly britské zájmy v Austrálii, cesta, která měla vést ke kolonizaci celého kontinentu.
Cook se na jižní moře vrátil při druhé plavbě, při níž v hodnosti velitele obeplul zeměkouli na palubě lodi Resolution. Byla to však jeho třetí plavba, první, při níž měl skutečnou hodnost kapitána, která otevřela knihu nejstrašnější kapitoly jeho života.
Cook měl tajné rozkazy i pro svou poslední plavbu: měl hledat bájnou Severozápadní cestu, splavnou obchodní cestu dalekými severními moři kolem Kanady, která by, jak se doufalo, spojila Atlantický a Tichý oceán. K tomu Cook potřeboval odcestovat na Havaj.
Poslední plavba Jamese Cooka
Kapitán Cook se svých nových rozkazů ujal s chutí. Jeho výprava byla první, která podrobně zmapovala pobřeží Aljašky a oblast kolem Beringova průlivu, a jeho loď Resolution se vydala na sever do velkého neznáma, až ji nakonec donutil vrátit se mořský led.
Při návratu na Havaj v roce 1779 přistál padesátiletý kapitán se svou posádkou v zátoce Kealakekua na největším z ostrovů. Existují důkazy, že domorodci považovali Cooka za jakéhosi boha, a proto ho na ostrově přivítali a měsíc zde pohodlně pobýval a doplňoval zásoby.
Existují důkazy, že ostrované začali být vůči Cookovi a jeho mužům nevrlí. Havajská sezóna se přesunula ze svátku sklizně Makahiki do období bojů, kterým vládl bůh války Kūkaʻilimoku. Havajané také ukradli dva čluny z lodi Resolution, snad aby zjistili, jaká bude Cookova reakce.
Cookův plán byl však krajně pošetilý. Na svatého Valentýna 1779 vystoupil ze své lodi ve společnosti ozbrojených mariňáků, kteří se pokusili zajmout vládnoucího náčelníka Kalaniʻpuʻu jako rukojmí. Náčelník sice s Cookem odešel a bez násilí se vrátil na pláž, ale tam se střetli s rozzuřenými příbuznými Kalaniʻōpuʻu.
Domorodci rozzuření únosem zaútočili na Cooka a jeho muže, Jamese Cooka povalili na zem a pobodali, zemřel obličejem dolů ve vodě na pláži. Jeho tělo pak bylo odvlečeno po svahu do místní vesnice, kde bylo roztrháno na kusy.
Ještě mnoho let poté se šířily zvěsti, že Cook byl sněden svými vrahy. Existují sice neoficiální důkazy o kanibalismu, ty však pocházejí z velmi pochybných zdrojů, neexistovali žádní západní očití svědci. Mladý William Bligh, později proslulý jako kapitán proslulé lodi Bounty, prý dalekohledem pozoroval, jak je Cookovo tělo trháno, ale o tom, co se dělo dál, neexistují žádné jasné důkazy.
A tak skončil život velkého objevitele Jamese Cooka. Tak jistý byl ve svém pocitu nadřazenosti nad domorodci a tak lhostejný k jejich pohostinnosti, že ho to stálo život a možná to vedlo k tomu, že skončil na večeři.