Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna. 20 let manželství plných sporů o moc
Foto: Various / Creative commons, CC-BY-SA
Ve 14. století usedl na český trůn Jan Lucemburský, který tento post získal díky politickému sňatku s Eliškou Přemyslovnou. Ačkoliv je dodnes připomínán jako mocný vladař, na frontě lásky se mu příliš nedařilo.
Eliška měla být původně vedoucí kláštera
Mladá Eliška Přemyslovna si asi jen stěží představovala, že se jednou dostane na královský dvůr. Od mala byla vychovávána v klášteře pod vedením své tety Kunhuty, kterou měla nahradit na pozici abatyše. Sama však cítila, že život ženy oddané Bohu není pro ni. Netajila se svou náklonností k mužům a sama začala postupem času snít o mnohem zajímavějším životě.
Jan pocházel z ušlechtilého rodu
Dětství Jana Lucemburského bylo od Eliščina odlišné prakticky ve všech ohledech. Ačkoliv byl synem císaře Svaté říše římské Jindřicha VII., vyrůstal na dvoře francouzského krále Filipa IV. Sličného. Zde získal téměř veškeré potřebné vzdělání pro své začlenění do politické smetánky. Jak se nakonec podařilo, že se cesty těchto dvou lidí protnuly ve společném soužití?
Za vším hledejte politiku
Dohodnuté sňatky byly v době středověku – i předtím a mnohdy také i dnes – významným prostředkem v realizaci vlastních politických plánů. Po smrti Eliščina bratra Václava III. zůstal český trůn prázdný, a netrvalo dlouho, než se objevili první zájemci o toto křeslo. Ti hlavní byli dva: Rudolf Habsburský a Jindřich Korutanský. Zatímco Rudolf vládl podobně jako Václav III. sotva rok, Jindřich se u žezla udržel o něco déle. Značně však českou korunu zadlužil a vysloužil si tak nevděk a nespokojenost mezi svými občany.
Láska na první pohled
Významní čeští pánové i představení klášterů se následně rozhodli jednat. Řešení bylo nasnadě – najít vhodného manžela pro Elišku Přemyslovnu, která si bude moci díky svému rodinnému jménu nárokovat právo na trůn. Volba pak padla právě na Jana Lucemburského, jelikož i jeho rod měl v Evropě poměrně silné slovo.
Jan a Eliška se pak do sebe zamilovali poměrně rychle, a 1. září roku 1310 se tak konala svatba. Jan se následně zmocnil českého trůnu a hodlal zemi navrátit řád a pořádek.
První problémy
K velkému kralování však příliš nedošlo. Jan se zajímal spíše o události v zahraničí, a správu Čech tak přenechal Elišce. Ta neměla v lásce svou macechu Elišku Rejčku, která taktéž usilovala o své právo rozhodovat, a rozpoutala s ní tak takzvanou válku královen. Celý spor se nesl v duchu nejrůznějších pomluv, intrik, a dokonce i svádění. Každá tato událost pak způsobovala jizvu na vztahu mezi Janem a Eliškou.
Konec manželství
Rodinné spory trvaly dohromady zhruba 20 let. Eliška Přemyslovna v tomto období Jana opustila a žila raději v ústraní. Ačkoliv se pak manželé v roce 1321 ještě na chvíli sblížili, nepodařilo se lásku mezi nimi opět zažehnout. Eliška nakonec v roce 1330 zemřela na následky dlouhé nemoci. Po její smrti si Jan našel další manželku, Beatrix Bourbonskou, kterou měl o poznání raději. I ona se však později vrátila do Lucemburska, a král Jan tak své poslední roky strávil prakticky sám až do své památné smrti v bitvě u Kresčaku v roce 1346.