Dvě francouzské mouchy jednou ranou aneb Sňatková zdatnost a politika Jana Lucemburského
Foto: GilPe / Public domain, Wikimedia commons
Janu Lucemburskému se podařil dvojí dynastický úspěch, v němž figurovali Janova sestra Marie a syn Václav čili Karel IV. Vlastně celou jeho vládu provází snaha podpořit politická spojení také rodinnými vazbami. Zásnubní a sňatkové projekty byly nedílnou součástí politiky všech tehdejších evropských vládců.
Syn Jana byl pokřtěn jménem Václav po svých velkých předcích z matčiny strany. Do jeho útlého dětství se promítly napjaté vztahy rodičů i spory krále Jana s českou šlechtou. Od věku čtyř měsíců pobýval Václav ve „vyhnanství a v bezpečí“ s matkou Eliškou Přemyslovnou a staršími sestrami Markétou a Jitkou na různých místech po Čechách, dozvídáme se z obsáhlé bakalářské práce Adély Jilemnické Sňatková politika Jana Lucemburského v kaitole Sňatkové plány Jana Lucemburského orientované na francouzský panovnický dvůr, obhájené na Pedagogické fakultě UK v Praze, Katedra dějin a didaktiky dějepisu.
Politika skrz rodinné sňatky
Ačkoli byl princ Václav, pozdější český král Karel IV., sám mistrem rodové sňatkové politiky, jeho první manželství s Blankou z Valois dojednával ještě jeho otec Jan Lucemburský (1296-1346), také zvaný Slepý či Český. Do Janových sňatkových plánů byl Václav zapojen již jako téměř pětiletý, popisuje tehdejší realitu Adéla Jilemnická v části páté kapitoly nazvané Český kralevic a Blanka z Valois.
Plán nevyšel, ať žije Janův lepší plán
Listina z 12. dubna 1321 dává římskému králi Ludvíku Bavorovi plnou moc k dojednání sňatku Janovy sestry Marie Lucemburské s Jindřichem Korutanským a zároveň jeho syna Václava (později Karla IV.) s dcerou korutanského vévody.
Jméno kralevicovy nevěsty zde není výslovně vyjádřeno, nicméně vzhledem k tomu, že měl Jindřich ze svého druhého manželství s Adlétou Brunšvickou dvě dcery, z nichž starší Adléta byla slabomyslná, můžeme s určitostí říct, že se jednalo o mladší Markétu, pozdější manželku Jana Jindřicha. Jak už bylo pojednáno výše, z těchto plánovaných sňatkových úmluv nakonec sešlo, Jan Lucemburský toho ovšem nemusel litovat…
Dvě francouzské „mouchy“ jednou ranou
O dva roky později se totiž Janu Lucemburskému podařil dvojí dynastický úspěch, v němž figurovali Janova sestra Marie a syn Václav. Tentokrát sňatkové plány nemířily do Korutan jako před nedávnem, nýbrž na francouzský královský dvůr. Zatímco Marii byl určen samotný král Francie Karel IV. Sličný, následníkovi českého trůnu Václavovi byla za nevěstu vybrána Markéta, řečená Blanka, dcera hraběte Karla z Valois a jeho třetí ženy Mahaut ze Châtillonu. Je překvapivé, že Karel z Valois, bratr Filipa IV. Sličného a zároveň strýc nového francouzského krále Karla IV. Sličného, dal tomuto sňatku své dcery s malým Lucemburkem svolení, píše Jilemnická.
Proč tak rychle do chomoutu?
Text smlouvy, jejímž obsahem byly dohody o manželství malého Václava s Blankou z Valois, se bohužel nedochoval. I z toho důvodu se nad okolnostmi, za nichž byl sňatek domlouván, vznáší mnoho otazníků. Je zvláštní, že se vzhledem k nízkému věku obou snoubenců nepřistoupilo prozatím jen k zásnubám, jak ostatně povolovalo kanonické právo, ale byl rovnou dojednán sňatek.
KVÍZ: Karel IV. a jeho 4 osudové ženy. Vyzkoušejte si, jak dobře se vyznáte v manželkách Otce vlasti
Dokladem pozoruhodné rychlosti celého jednání je papežská listina vydaná již 5. dubna 1323, která spíše představuje papežovo formální svolení ke sňatku, než dispens (výjimku pro smíšená manželství a rozdíly kultur či vyznání – pozn.) v pravém slova smyslu. Stojí v ní, že sňatek Václava s Blankou má být spojen se slavnostní korunovací francouzské královny Marie – sestry Jana. Zcela opomenuta je choulostivá otázka věku snoubenců, o níž nenajdeme v textu listiny ani zmínku, osvětluje nemnohá tehdejší fakta autorka práce Adéla Jilemnická.