Jan XII. Železný, podporovatel krále Zikmunda, chytře kupil svoje prebendy a funkce
Foto: Sailko / Public domain, Wikimedia commons
Narodil se jako Jan Bucek nebo Bucka či Bucca patrně v Praze, protože je uváděn také jako Ioannes Pragensis (Jan Pražský), kolem poloviny 14. století. O životních osudech pozdějšího olomouckého biskupa Jana XII. mnoho nevíme až do doby, kdy se stal roku 1389 litomyšlským biskupem.
Předpokládá se, že před tímto datem působil jako vyšehradský kanovník. Jako každý církevní hodnostář této doby byl i Jan především politikem. Jako takový vystoupil roku 1395 společně s panskou jednotou proti králi Václavovi IV. a následně byl jedním z členů královské rady, kontrolující de facto z velké části královu činnost.
V průběhu zajetí krále v letech 1402-1403 byl Zikmundem Lucemburským (na úvodním snímku) jmenován jedním ze zemských správců, což svědčí o jeho politické orientaci na Václavova bratra, jakož i moravského bratrance markraběte Jošta. Roku 1403 byl protikandidátem Zbyňka Zajíce z Házmburka na post pražského arcibiskupa, avšak pro odpor papeže neuspěl.
Proti všemu husitskému
V době propukajícího husitství setrval Jan pevně na pozicích katolické církve, odsuzoval učení Jana Husa, jakož i požadavky zakazující světské panování kněží. Jako účastník kostnického koncilu navrhoval kriminalizaci přijímání pod obojí způsobou a stal se též jedním z mužů vedoucích žalobu proti Husovi. To samozřejmě vyvolalo reakci kališnicky smýšlející šlechty plenící biskupské statky.
Brzy po svém návratu do země byl Jan zvolen částí olomoucké kapituly biskupem, což však nerespektoval král Václav a násilím dosadil na biskupský stolec Aleše Březího z Jelení (1416). Na tento králův krok reagoval však koncil, který Jana Železného jmenoval administrátorem olomoucké diecéze.
Spor o olomoucké biskupství byl vyřešen roku 1418 po zásahu nově zvoleného papeže Martina V. Jan se stal olomouckým a Aleš litomyšlským biskupem.
Hamty hamty
I v prvních letech husitských válek kupil Jan XII. dále svoje prebendy a pozice. Od roku 1421 působil jako administrátor pražské arcidiecéze a byl mu též svěřen akvilejský patriarchát. Vedle duchovní osoby a politika svými činy ve 20. letech 15. století nezapřel i schopného válečníka, který se postavil husitským radikálům i šlechtě. Právě díky jeho aktivní obraně proti husitským vojskům si olomoucké biskupství, na rozdíl od pražského arcibiskupství, a spolu s ním i celá moravská církev uchovaly svoje postavení. I proto jej papež Martin V. jmenoval dne 24. května 1426 kardinálem-knězem titulu sv. Cyriaka.
Současně je třeba zdůraznit, že Jan nepřestal uznávat nároky krále Zikmunda na český trůn a před koncem 20. let, kdy by donucen opustit zemi, se uchýlil na jeho dvůr. Zikmund s ním počítal jako s příštím vácovským (Vác, česky Vacov, je maďarské město 30 km severně od Budapešti) biskupem, avšak než mu král nabídl uvolněné biskupství, Jan Železný roku 1430 v Ostřihomi zemřel.