Jeskyně ve Francii odhalila možnou příčinu vymření neandrtálců
Foto: Iurii / Depositphotos
Pozůstatky neandertálců nalezené ve Francii podporují teorii o tom, že k jejich konci přispěl izolovaný, asociální způsob života a příbuzenské křížení.
Podle autorů studie publikované v září v časopise Cell Genomics poskytují nově nalezené ostatky neandertálců ve francouzské jeskyni důkazy podporující široce přijímanou teorii o jejich vyhynutí. V průběhu let vědci navrhovali různá vysvětlení, proč moderní lidé přežili, zatímco neandertálci před zhruba 40 000 lety zmizeli. Nová výzkumná práce podporuje jednu z hlavních hypotéz.
Sociální izolace a křížení mezi příbuznými nebyly neandrtálcům cizí
Vědci, kteří za studií stojí, objevili v jeskyni v jižní Francii pozůstatky neandertálského muže, které naznačují, že neandertálci mohli ve skutečnosti vymřít kvůli svému asociálnímu způsobu života. Jeden z autorů práce na konto objevu uvedl:
Když se podíváme na tyto genomy neandrtálců, vidíme, že jsou poměrně inbrední, a proto nemají velkou genetickou rozmanitost. Žili v malých skupinách po mnoho generací. Víme, že příbuzenské křížení snižuje genetickou rozmanitost v populaci, což může být škodlivé pro jejich schopnost přežít, pokud k němu dochází dlouhodobě.
Nově nalezený genom neandrtálce pochází z jiné linie než ostatní dosud zkoumaní zástupci této vývojové větve člověka. To podporuje domněnku, že sociální organizace neandertálců byla jiná než u raných moderních lidí, kteří byli zřejmě více propojeni. Mohla být tedy socializace klíčem k přežití našich předků, a její nedostatek naopak zkázou neandrtálců?
Vědcům chybí dostatek vhodného materiálu ke zkoumání
Autoři práce jsou si vědomi, že se zatím pohybují na úrovni spekulací. Přesto i pouhá představa toho, že by schopnost vzájemné komunikace a výměna znalostí a zkušeností byla tím, co neandrtálce odsoudilo k záhubě, je pro antropology nesmírně zajímavá. Existují důkazy o tom, že raní moderní lidé na Sibiři vytvářeli takzvané párovací sítě, aby se vyhnuli problémům s příbuzenským křížením, a zároveň žili v malých společenstvích, což je něco, co u neandrtálců dosud pozorováno nebylo.
Navzdory značnému počtu nálezů pozůstatků člověka neandrtálského prakticky po celém území Eurasie našli vědci pouze málo vzorků jejich DNA, z nichž by bylo možné získat věrohodnější důkazy. Nejstarší nalezený genetický materiál pochází z doby před 120 tisíci lety a jeho zdrojem byly komunity žijící v Denisově jeskyni ležící v ruském pohoří Altaj, či v jeskynních systémech Scladina nacházejících se v srdci Belgie. Genom pocházející z Francie je ve skutečnosti teprve pátým svého druhu nalezeným v západní Evropě se stářím pod 50 tisíc let.
Klíčové důkazy přinesl rozbor DNA
Výzkumný tým v rámci nové studie extrahoval DNA ze zubu, přičemž ji posléze v laboratoři sekvenoval a analyzoval jaderný genom. Ten byl poté srovnán s dalšími známými vzorky genetické informace neandrtálců, aby vědcům pomohl pochopit společnou historii této vývojové větve. Z výsledků vyplynulo, že v západní Evropě mohlo být až do jejich zániku přítomno více izolovaných komunit neandrtálců.
Podle vědců není tato hypotéza nijak revoluční a byla již vyřčena například v souvislosti s objevy v již zmíněném pohoří Altaj, které je samo o sobě značně izolovanou oblastí. Antropologům však až dosud chyběly důkazy ve formě analýzy DNA, které by tyto teorie rozšířili i na západoevropské neandrtálce. Nový objev je proto důležitým dílkem do skládačky historie této formy člověka.