Princ z Walesu se podruhé narodil před 620 lety: Zkušený chirurg mu zázračně vyšrouboval šíp z lebky
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Kdyby nebylo dovedností jeho chirurga, jež mu zaživa, bez umrtvení, revolučním nástrojem i metodou odstranil z obličeje šíp vystřelený během jedné z bitev, byl by budoucí anglický a francouzský král Jindřich V. Plantagenet zemřel ve věku 16 let.
Princ Jindřich se narodil roku 1386 jako syn Jindřicha z Bolingbroku, který se roku 1399 stal králem Jindřichem IV. Vládl neklidnému království a jeho moc na trůnu byla nejistá. Většinu své vlády strávil řešením povstání, spiknutí a pokusy o atentát. Přesto se ale ujal výchovy budoucího panovníka, která zahrnovala ozbrojený boj s mečem, kopím, sekerou a dýkou, a naučil se teorii umění válčení. Jeho syn, Jindřich V., usedl na anglický trůn v roce 1413, kdy bylo mu 25 let.
Vzdělaný a sečtělý
O jeho dětství se dochovalo minimum pramenů, ale vzdělání se mu zřejmě dostalo, přestože se již jako chlapec zúčastnil mnoha válečných tažení. Uměl kromě angličtiny i latinsky a francouzsky, věnoval se hudbě a poezii. Na válečná tažení sebou brával příruční knihovnu! Byl mecenášem hudebníků, spisovatelů, teologů a filosofů, nějaký čas pobýval na Oxfordské univerzitě.
Osudná bitva
V raném věku 16 let byl povolán, aby poprvé použil své dovednosti v bitvě. V roce 1403 čelil Jindřich IV. povstání ve Walesu. Pod vedením sira Henryho Percyho z Northumberlandu a Owaina Glyndwra z Glyndyfrdwy povstalecká armáda o 4000 mužích pochodovala směrem k Chesteru a poté na Shrewsbury. Král odpověděl tím, že se s nimi setkal v bitvě u Shrewsbury se svou vlastní armádou 5000 mužů. Mladý Henry jako princ z Walesu vedl svůj vlastní kontingent proti rebelům, a zejména lukostřelcům z Cheshire.
Když stoupali do kopce směrem k rebelům, v předzvěsti toho, co se mělo stát později v Agincourtu, lučištníci vypustili salvu šípů. Jak později popsal jeden spisovatel „tak rychlé a husté, že se to pozorovatelům zdálo jako hustý mrak, protože slunce, které tehdy bylo jasné a ostré, ztratilo svůj svit - tak hustě padaly šípy“.
Zranění (ne)léčitelné se životem
21. července byl princ Henry zasažen šípem na pravou stranu obličeje těsně pod okem. Se zbraní hluboko zabodnutou ve tváři zůstal na bitevním poli až do večera, kdy byli rebelové poraženi a vůdci mrtví nebo zajatí.
Po bitvě se podařilo princi dřík vyjmout, ale středověcí lékaři museli rozhodnout, jak odstranit hrot šípu, který byl v lebce zabodnutý „v hloubce šesti palců". Pokud by ho nevymuli, jistě by to vedlo k princově smrti v důsledku infekce. Navržené postupy zahrnovaly použití lektvarů či jiných léků nebo také možnost „protlačit šíp na druhou stranu“.
Kapacita s revoluční metodou
Nakonec – po třech krutých dnech - byl povolán londýnský lékař John Bradmore. Byl to zkušený středověký chirurg, který dokázal vyjmout šíp z lebky budoucího krále Jindřicha V. Podle historických záznamů použil kombinaci chirurgických nástrojů a technik, včetně trepanace, která spočívala ve vyvrtání otvoru do lebky a vyjmutí šípu. Bradmore také pravděpodobně použil techniku známou jako „šroubování", aby šíp uvolnil a vyjmul z lebky. Byl to obtížný a nebezpečný zákrok, ale nakonec se život královského syna podařilo zachránit.
Bradmore postupně ránu zvětšoval malými – dnes bychom řekli - „sondami“, dost na to, aby bylo možné vytáhnout hrot. Potom se mu podařilo speciálně vyrobenými kleštěmi a malým šroubem procházejícím vnitřkem kleští zavrtat do objímky šípu a vytáhnout její hlavici. Je třeba si uvědomit, že drastická operace se odehrála v době, kdy ještě zdaleka neexistovala výraznější úleva od bolesti natož anestezie. Bolest, kterou snášel princ z Walesu, musela být strašná. Rána byla vyčištěna bílým vínem a chomáčem lnu namočeným v chlebové omáčce, ječném medu a terpentýnovém oleji. Princ se plně zotavil, ale zůstala mu nevelká jizva, což je asi důvod, proč byl jeho jediný portrét namalován pouze z levé strany.
Pozdější anglický král Jindřich V. Plantagenet zemřel nakonec náhle jako čerstvý francouzský král 31. srpna 1422 ve věku 34 let na úplavici v Bois de Vincennes nedaleko Paříže. Zůstal ale nezapomenutelnou historickou postavou především jako voják, který prokázal skvělou odhodlanost v boji, účinné strategické myšlení a diplomatické schopnosti. William Shakespear o něm napsal: "...příliš slavný, než aby dlouho žil. Však Anglie nikdy nepohřbila krále takové ceny."