Dokázal by Julius Caesar se svou armádou porazit Johanku z Arku? Možná vás vědecké posouzení překvapí
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Dokázal by Julius Caesar se svou armádou porazit Johanku z Arku? Pravděpodobně nemohl. V hypotetickém scénáři byste měli potíže najít většího nebo nebezpečnějšího středověkého nepřítele, kterému by římské legie Julia Caesara čelily než francouzské síly, které vyhrály stoletou válku.
Pokročila vojenská technika i vybavení
Na počátku 15. století vojenská technika pokročila do bodu, který římští legionáři s pilou a gladiem prostě nezvládli. Plátové brnění bylo natolik pokročilé, že štíty byly zbytečné. Luky, kuše a stále častěji ruční zbraně byly všudypřítomné.
Zkušenosti francouzských vojsk
Kromě toho byla Francie po několik generací zmítána téměř neustálou válkou. Muži bojující ve Francii na počátku poloviny 15. století vyrostli ve válečném stavu, stejně jako jejich otcové a dědové. Nebyli to amatérští rolníci a naivní šlechtici s příliš mnoha příběhy v hlavě – šlo o placené vojáky z povolání. Vojáci v armádě Johanky z Arku patřili pravděpodobně k nejzkušenějším a nejtvrdším bojovníkům v evropské historii – a to je opravdu co říct.
Římské zkušenosti
Je však nutné dodat, že i římští vojáci v Caesarově éře nepostrádali zkušenosti. Řím byl od sociální války na přelomu prvního století před naším letopočtem v podstatě v neustálém válečném stavu. To pokračovalo nejen během Caesarových časů, ale až do chvíle, kdy Augustus konečně porazil Antonia a Kleopatru v roce 30 př. n. l. V době, kdy Caesar konečně porazil republikány a stal se diktátorem perpetuo, byli jeho muži ve stálém nasazení po více než tucet let. Nejenže dobyli celou Galii, ale také vyhráli válku proti samotnému Pompeiovi Velikému.
Velikost armády
Caesar velel asi 5krát většímu počtu vojáků než Johanka z Arku. Caesar vedl podle moderních odhadů 50 000 vojáků proti Galům a někdy i větší armády během občanské války. Výjimečně velká středověká armáda měla kolem 25 000 vojáků. To by v hypotetickém scénáři znamenalo pro Caesara výhodu 2:1. Dokonce i během stoleté války jen velmi málo bitev vidělo na francouzském poli armádu větší než 15 000 mužů!
Disciplína a vedení
Římské legie byly zcela profesionální armádou proslulou svou disciplínou. Caesar je dodnes považován za jednoho z nejlepších vojenských velitelů, kteří kdy vedli armádu. Johanka z Arku jako vojenský velitel ve skutečnosti nikdy nevedla armádu do bitvy.
Nezapomínejte na husity
Pokud odbočíme a podíváme se do historie, nalezneme v ní příklady, jak i nedostatečně profesionálně vybavená armáda dokázala porazit armádu početně silnější a lépe vybavenou. Husitská armáda se od ostatních vojsk odlišovala především kvalitně zvládnutou organizací a disciplínou. Jako první z evropských vojenských uskupení byla složena z komplexních taktických jednotek, utvářených z několika typů vzájemně se doplňujících zbraní, přičemž hlavní zřetel byl kladen na pěchotu a dělostřelectvo. Husité museli obstát proti dobře vyzbrojeným a koordinovaným rytířům na koních.
Mnoho husitských velitelů proto využívalo svých bohatých zkušeností získaných nejen dřívější službou v různých armádách, ale také z lapkovské praxe. Právě odtud si přenesli do způsobu svého vedení boje typické prvky, jako například nečekané výpady či přesuny v noci, dlouhé pochody v obtížném terénu, umění manévrovat, měnit podle nastalé situace účinně strategii a v případě potřeby se vyhnout boji, když bylo zřejmé, že šance na úspěch jsou mizivé. Často se uvádí, že husiti vedli proti protivníkovi i „psychologickou válku“, v této souvislosti se hovoří o husitských chorálech, jimiž dokázali nepřítele znejistit.
Císař Augustus měl problémy se svou neřestnou dcerou. Císaři starého Říma měli široké možnosti, jak…
Jedním z velice důležitých předpokladů pro vítězné zvládnutí vojenského střetnutí představoval vhodně zvolený terén. Nejlépe takový, na kterém by nepřátelské jezdectvo nemohlo vyvinout dostatečnou rychlost ke svému drtivému úderu. Z tohoto důvodu se při výběru místa upřednostňovala návrší, která počáteční nápor jezdců přirozeně zpomalovala. Pečlivou volbou terénu si husitští bojovníci také zpravidla kryli zadní stranu a boky nějakou pro nepřítele těžko překonatelnou překážkou, ať už šlo o prudký sráz, les, rybník, nebo bažinu, aby následně ve směru očekávané frontální ofenzivy protivníka seskupili vozy s palebnými zbraněmi. K postavení vozového šiku rovněž používali odvráceného svahu, kdy docházelo k tomu, že nepřátelské dělostřelectvo husitské postavení přestřelovalo, naopak husité střelbou pozice protivníka efektivně zasahovali.
Závěr
Když mají obě strany zhruba stejnou úroveň zkušeností a všechny ostatní věci jsou stejné (terén, počty atd.), lépe vybavená strana obecně vyhrává. Z historie však známe také případy, kdy tomu tak nebylo.