Dodnes zůstává záhadou, proč Největšího Čecha oženili tak rychle a tak malého. Zřejmě česko-francouzský komplot panovníků
Foto: Grey82 / Shutterstock
"Text smlouvy, jejímž obsahem byly dohody o manželství malého Václava s Blankou z Valois, se bohužel nedochoval. I z toho důvodu se nad okolnostmi, za nichž byl sňatek domlouván, vznáší mnoho otazníků. Je zvláštní, že se vzhledem k nízkému věku obou snoubenců nepřistoupilo prozatím jen k zásnubám, jak ostatně povolovalo kanonické právo, ale byl rovnou dojednán sňatek."
Ačkoli byl princ Václav, pozdější český král Karel IV. a císař Svaté říše římské (1316–1378), sám mistrem rodové sňatkové politiky, jeho první manželství s Blankou z Valois dojednával ještě jeho otec Jan Lucemburský (1296-1346), také zvaný Slepý či Český. Syn Jana byl pokřtěn jménem Václav po svých velkých předcích z matčiny strany.
Jak jsme již v našich starších článcích psali, dokladem pozoruhodné rychlosti celého jednání je papežská listina vydaná již 5. dubna 1323, která spíše představuje papežovo formální svolení ke sňatku, než dispens (výjimku pro smíšená manželství a rozdíly kultur či vyznání – pozn.) v pravém slova smyslu. Stojí v ní, že sňatek Václava s Blankou má být spojen se slavnostní korunovací královny Marie. Zcela opomenuta je choulostivá otázka věku snoubenců, o níž nenajdeme v textu listiny ani zmínku, osvětluje nemnohé informace Adéla Jilemnická v bakalářské práci na téma Sňatková politika Jana Lucemburského, obhájené na katedře dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty UK v Praze.
Největší Čech byla anketa pořádaná Českou televizí v roce 2005, v níž se v sérii televizních pořadů volila „největší osobnost naší historie i současnosti“. Největším Čechem diváci České televize tehdy zvolili Karla IV. Získal 68 713 z více než čtvrt milionu zaslaných hlasů. Druhý skončil T. G. Masaryk, třetí Václav Havel.
Karlovo biřmování (afirmace) aneb svátost „křesťanské dospělosti“
Zdá se proto, že papež trval alespoň na tom, aby před uzavřením sňatku kralevic dosáhl věku sedmi let. Z okolností, které sňatková jednání doprovázely, můžeme usuzovat, že bylo v zájmu lucemburské i francouzské diplomacie vše vyřídit pokud možno co nejrychleji. Přesné důvody tohoto spěchu nejsou nicméně známé a lze o nich pouze spekulovat. Je velmi pravděpodobné, že v den sňatku přijal Václav zároveň svátost biřmování. Kmotrovství se ujal sám král Karel IV. Sličný, čímž projevil Lucemburkům velkou poctu.
Královská svatba
Svatební obřad se konal v Paříži o svátku sv. Ducha 15. května 1323 za mimořádně slavnostních okolností, současně s korunovací královny Marie, sestry Jana Lucemburského. Podle vyprávění soudobých kronikářů se všichni přítomní Lucemburkové zaskvěli v plné nádheře a obzvlášť obdivované bylo skvostné roucho prince Václava. Pozadu nezůstala ani Blanka, jejíž svatební šaty a šperky včetně koruny naopak uhradila francouzská královská pokladna. Velkou pozornost také budil zlatý pás s drahými kameny, jehož části byly zřejmě později použity pro tzv. svatováclavskou korunu.
Staré jméno vyměněno za nové/á
Princ Václav také přijal jméno svého kmotra Karel. Neobvyklá byla ovšem skutečnost, že následník českého trůnu své křestní jméno Václav, v české tradici natolik významné, nadobro opustil a po celý život se již nazýval jen Karlem. Jedno z vysvětlení se nabízí při studiu již zmíněné papežské listiny z 5. dubna 1323, v níž je princ Václav jmenován jako „Omtela“, což je zřejmě zkomolenina jeho latinského pojmenování „Wenceslaus“ či česky slyšeného „Václav“.
KVÍZ: Karel IV. a jeho 4 osudové ženy. Vyzkoušejte si, jak dobře se vyznáte v manželkách Otce vlasti
Podle Adély Jilemnické je zjevné, že Francouzi měli s výslovností kralevicova křestního jména značné obtíže, a proto můžeme přijmout jako jednu z hypotéz tvrzení, že následník českého trůnu přestal své původní jméno užívat z ryze praktických důvodů. Pokud bychom ovšem měli vycházet jen z Karlova Vlastního životopisu, zdá se, že jméno Karel přijal výhradně na přání svého kmotra.
Triumf česko-francouzské propojení
Velkorysost krále Jana Lucemburského slavila triumf, svou dynastii se mu podařilo na francouzském dvoře představit v tom nejlepším světle. Šlo o manifestaci dvojího spojení české a francouzské vládnoucí dynastie a opětného navázání přátelských vztahů. Karel se nicméně po svatbě nenavrátil do Čech, nýbrž dalších sedm let pobýval na pařížském královském dvoře (odděleně od dvora dětské nevěsty Blanky), píše se v bakalářské práci Adély Jilemnické.