Katyňský masakr, pobití polských důstojníků v Katyni v roce 1940, který provedl Sovětský svaz
Foto: Zelyoniy.anton / Creative commons, CC-BY-SA
Katyňský masakr je jednou z nejtemnějších událostí 20. století. Jednalo se masovou popravu tisíců polských vojáků a intelektuálů zejména z řad záložních důstojníků, kteří byli zajati Sovětským svazem po invazi Polska v roce 1939.
Historický kontext
Po invazi do Polska v září 1939 se Sovětský svaz a Německo dohodly na jeho rozdělení. Sovětský svaz okupoval východní část země, kde se nacházela velká část polských vojáků. Ty, které nezajali nebo nezabili Němci, byli internováni do sovětských zajateckých táborů. Mezi nimi bylo mnoho důstojníků a intelektuálů. V červnu 1941 napadlo Německo Sovětský svaz. Poté se polská exilová vláda se sídlem v Londýně dohodla se sovětskou vládou na společném postupu proti Německu. Polsko proto požádalo SSSR o navrácení 15 000 válečných zajatců. Sovětská vláda však prohlásila, že vězni uprchli do Mandžuska. Další osud zajatců zůstal záhadou.
Objevení masových hrobů
V dubnu 1943 objevila německá okupační armáda v Katyňském lese u Smolenska na území tehdejšího SSSR osm obrovských masových hrobů. Nacisté provedli exhumaci hrobů a nechali provést ohledání mrtvol předními evropskými lékaři. Ostatky více než 4 000 obětí dokládaly, že byli popraveni zastřelením zezadu. Průzkum hrobů dospěl k závěru, že se jedná o polské důstojníky ze sovětského zajateckého tábora Kozielsk a viníkem poprav je Sovětský svaz. Nacistické Německo se okamžitě snažilo tuto událost využít k antibolševické propagandě.
Hledání viníka
Sovětská vláda však vinu popírala a z vražd obviňovala Němce: „Polští váleční zajatci, kteří se v roce 1941 zabývali stavebními pracemi západně od Smolenska a kteří... padli do rukou německo-fašistických katů.“ Vyšetřování masových hrobů prováděné Červeným křížem, však došlo ke stejnému závěru jako Němci: nalezené fyzické důkazy nesporně dokládaly, že k vraždám došlo na počátku roku 1940, tedy v době, kdy oblast ještě okupovali Sověti. Krátce poté žádala polská exilová vláda po SSSR oficiální zprávy o osudech zbývajících pohřešovaných vězňů. Sovětská vláda požadavek odmítla a 25. dubna 1943 přerušila s exilovou vládou diplomatické styky.
Co se tehdy stalo?
Katyňské oběti byli součástí větší vražedné akce. Příkaz k hromadným popravám tisíců polských důstojníků a intelektuálů podepsal v roce 1940 Stalin a Lavrentij Berija, šéf NKVD. V dubnu 1940 bylo asi 15 000 polských zajatců odvezeno z táborů na tři místa – Katyň, Kalinin a Charkov. Popravy trvaly několik týdnů, zajatci při nich byli zastřeleni a pohřbeni do masových hrobů. Další tisíce zajatců byly pozabíjeny o rok později. Celkový počet není znám, ale některé odhady uvádějí až 28 000 obětí.
Přiznání viny
Po skončení druhé světové války byl Katyňský masakr sovětskou propagandou zamlčován a popírán. Sovětský svaz svou vinu přiznal až v roce 1990, kdy Michail Gorbačov, tehdejší prezident SSSR, prohlásil, že se jednalo o „zločin stalinismu“. Krátce poté sovětská vláda prozradila umístění zbylých masových hrobů a vydala kopie klíčových dokumentů, jako zejména rozhodnutí o likvidaci zajatců podepsaného vedením SSSR. Přesto však některé události masakru zůstávají stále nevysvětleny.