Praevropané si předávali znalost výroby keramiky rychlostí 250 km za generaci. Přišla přes Sibiř a Kaspické moře
Foto: Rejdan / Shutterstock
Nejstarší, 20 000 let staré uměle vyrobené, keramické nádoby na světě pocházejí z Dálného východu. Dosud mezi vědci převládal názor, že tato dovednost se do Evropy dostala až s příchodem zemědělství. Impuls přišel z Blízkého východu.
Podle vědců technologie keramiky přišla do Evropy nejen se zemědělstvím z Blízkého východu, ale také z Dálného východu přes Sibiř a oblast Kaspického moře, napsal server Science in Poland.
Dřívější datace
Nyní skupina vědců tvrdí v článku v časopise Nature Human Behavior, že technologie výroby keramických nádob se objevila na severovýchodních koncích evropského kontinentu dříve a nápad přišel ze západní Sibiře a oblasti Kaspického moře, kde nejstarší nádoby pocházejí z doby cca 5 900 před naším letopočtem. V nejsevernější části východní Evropy (naleziště Pezmog či Pezmeg) se první hliněné nádoby datují do doby kolem 5 750 př. n. l. To však neznamená, že by se keramika z těchto východních oblastí objevila jako první v celé Evropě.
Doktorka Agnieszka Czekaj-Zastawnyová z Ústavu archeologie a etnologie Polské akademie věd řekla: „V Evropě, v oblasti Baltu, kde se vyskytuje mezolitická keramika, je původ nádob složitý. Jeho vzhled je datován do cca 4 700 př. n. l. a má se za to, že je výsledkem jak raného neolitu, tak sekundárních vlivů z Východu. V komentáři k novým nálezům zdůrazňuje, že kromě severovýchodních koutů Evropy zůstává neolitická keramika nejstarší na tomto kontinentu. Ve střední Evropě se objevil u zemědělců cca 5 500 př. n. l., „čím jižněji od kontinentu, tím dříve“.
Rychlé rozšíření technologie
Tým vědců, včetně akademiků z Univerzity z Yorku a Britského muzea ve Spojeném království, a také polských vědců, analyzoval pozůstatky více než 1200 keramických nádob ze 156 míst spojených s komunitami lovců a sběračů v devíti zemích severní a východní Evropy.
Autoři studie říkají, že schopnost vyrábět keramiku se ze Sibiře a oblasti Kaspického moře do severovýchodní Evropy poměrně rychle rozšířila zhruba od roku 5900 před Kristem. Během pouhých 300–400 let se tato dovednost rozšířila na vzdálenost 3 000 km, což odpovídá dojezdu 250 km za dobu života jedné generace. Až dosud se archeologové domnívali, že mezolitické nádoby nalezené v severní Evropě byly neohrabané napodobeniny nádob vypálených zemědělskými komunitami. Rychlé rozšíření keramiky nebylo možné díky migraci a přesunům obyvatelstva, ale spíše výměnou „myšlení“ mezi komunitami žijícími vedle sebe.
Díky za zbytky jídel
Dokorka Czekaj-Zastawnyová uvedla, že nová analýza se týkala málo známé mezolitické keramiky lovecko-sběračských komunit, která obvykle není spojována s výrobou hliněných nádob, jejichž zavedení je spojováno spíše s prvními zemědělci. Dodala, že vědci použili moderní přesnou analýzu zbytků lipidů (tuků) zachovaných ve stěnách nádob, které jsou pozůstatkem vařených pokrmů. Ty vědcům umožnily rekonstruovat stravu lovecko-sběračských komunit. Analýzy ukazují, že se vařily masové, rybí a zeleninové pokrmy.