Kniha Oera Linda přinesla zprávu o bájné Atlantidě. Díky jejímu spojení s nacistickým okultismem je známá též jako „Himmlerova Bible“
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Kniha Oera Linda je rukopis napsaný ve formě staré fríštiny, který má pokrýt historická, mytologická a náboženská témata vzdáleného starověku od roku 2194 př. n. l. do roku 803 n. l. Mezi akademiky v germánské filologii je dokument považován za podvod nebo padělek.
Přeložení rukopisu
Rukopis se poprvé dostal do povědomí veřejnosti v 60. letech 19. století. V roce 1872 vydal Jan Gerhardus Ottema holandský překlad a obhájil jej jako pravý. Během několika příštích let došlo k prudkému veřejnému sporu, ale v roce 1879 bylo všeobecně přijímáno, že text byl nedávnou skladbou. Nicméně veřejná polemika byla oživena v souvislosti s nacistickým okultismem třicátých let a kniha je ještě občas využívána v ezoterice a v literatuře o Atlantidě.
Autor rukopisu není s jistotou znám, není tedy známo, zda záměrem bylo vytvořit pseudopigrafický podvod, parodii nebo prostě cvičení poetické fantazie. Historik Goffe Jensma vydal v roce 2004 monografii o rukopisu s názvem Maskovaný Bůh, včetně diskuse o historii jeho recepce a nového překladu v roce 2006. Jensma dochází k závěru, že byl pravděpodobně zamýšlen jako „podvod k oklamání“.
Recepce rukopisu v 19. století
Kniha Oera Linda, známá ve staré fríštině jako Thet Oera Linda Bok, vyšla na světlo světa v roce 1867, když Cornelis Over de Linden (1811–1874) předal rukopis, o kterém tvrdil, že jej zdědil po svém dědovi, prostřednictvím své tety. Eelco Verwijs (1830–1880), provinční knihovník Fríska, rukopis odmítl, ale v roce 1872 Jan Gerhardus Ottema (1804–1879), prominentní člen Fríské společnosti pro historii a kulturu, vydal holandský překlad. Ottema věřil, že je napsán v autentické staré fríštině. Kniha byla následně přeložena do angličtiny Williamem Sandbachem v roce 1876 a vydána nakladatelstvím Trübner & Co. z Londýna.
Inspirace i jako padělek
Během několika prvních let poté, co se objevila kniha Oera Linda, byl její nedávný původ stanoven nejen na základě výjimečných tvrzení, ale také kvůli řadě anachronismů, které obsahovala. Text byl nicméně zdrojem inspirací pro řadu okultistů a spekulativních historiků. Zatímco mezi nizozemskými akademiky a v řadě novin probíhala debata o pravosti knihy během 70. let 19. století, v roce 1879 byl široce uznáván jako padělek.
Nacistické Německo
O více než čtyřicet let později, počínaje rokem 1922, holandský völkisch filolog Herman Wirth oživil toto téma. Wirth publikoval německý překlad toho, co nazval „Nordic Bible“ v roce 1933, jako Die Ura Linda Chronik. Kvůli Himmlerově poblouznění knihou Oery Linda a jejímu následnému spojení s nacistickým okultismem se stala známou jako „Himmlerova Bible“. Wirthova kniha nebyla v žádném případě mezi severskými akademiky z nacistické éry všeobecně uznávaná a panelová diskuse v roce 1934 byla prodchnuta vášnivými kontroverzemi. Alfred Rosenberg a jeho kruh ji odmítli. Gustav Neckel chválil Wirthovu práci před publikací, ale když viděl její obsah, publikoval zděšené recenze.
Boj o pravost
Na obranu pravosti knihy se obrátil, kromě samotného Wirtha, Walther Wüst a Otto Huth. Proti jeho pravosti se vyjadřovali např. Karl Hermann Jacob-Friesen (který jej označil za satirický podvod od Lindena) a Arthur Hübner. Hübner byl jedním z nejuznávanějších germanistů své generace a jeho verdikt, že Oera Linda je falzifikát, vyřešil porážku Wirthovy strany. Veřejná porážka Himmlerova učeného „esoterického nordicismu“ vyústila v založení Ahnenerbe, které přitahovalo okultisty jako Karla Maria Wiliguta ad.
Obsah knihy
Témata procházející knihou Oera Linda zahrnují katastrofu, nacionalismus, matriarchát a mytologii. Moderní historiografie je v podstatě ignorována, zejména v oblasti základní chronologie známých událostí v nedávné i vzdálené minulosti Evropy. Geologické a geografické důkazy, které byly snadno dostupné dokonce již v době Over de Linden, v rukopise také většinou chybí.
Popisuje také ztracenou zemi zvanou Atland (jméno, které dal Atlantidě učenec ze 17. století Olof Rudbeck), která byla údajně ponořena v roce 2194 př. n. l. – ve stejném roce jako holandské a fríské almanachy z 19. století podle tradiční biblické chronologie.