Kočky se staly přímo symbolem starého Egypta. Posuďte, zda si to zasloužily
Foto: Piotr Velixar / Shutterstock
Kočky měly ve starém Egyptě přímo výsadní postavení. Svědčí o tom mnohé zachovalé kresby a hrobky, jichž byly kočky součástí. Ať v hrobce přítomna jako malůvka nebo rovnou mumifikovaná kočka, Egypťané věřili, že je bude doprovázet i v posmrtném životě.
Egypťané věřili, že jsou kočky nádobami bohů
Egypťané věřili ve své bohy a také měli za to, že tito bohové na sebe mohou vzít jakoukoliv zvířecí podobu, včetně té kočičí. Věřili, že se jim bohové mohou zjevit buď jen se zvířecí hlavou a lidským tělem nebo přímo v těle nějakého zvířete. Právě do dravých, ladných a zvídavých koček pak spojitost s božstvem otiskli ze všeho nejvíce. Ať už šlo o bohaté nebo chudé Egypťany, kočky se těšily jejich velké přízni. Měly dovoleno mnohem více než jakékoliv jiné zvíře. Kočky s nimi obývaly jejich obydlí a dokonce jim bylo dovoleno jíst ze společných talířů.
Často měly kočky své vlastní zlatem a drahými kameny vykládané misky. Egypťané se na kočky nedívali přímo jako na bohy, ale spíš jako na nádoby, které si bohové vybrali, aby se do nich mohli vtělit. Kočky proto uctívali, různě je zdobili a předcházeli si je. V té době bylo přísně zakázáno kočku zabít. Výjimku tvořila mumifikace. Kočku se mohlo zabíjet jedině v případě, že její majitel nebo člen její rodiny zemřel a přál si být s kočkou pochován. Kočky se ale mumifikovaly i tehdy, když pošly přirozenou smrtí, popřípadě si způsobily nějaký smrtelný úraz. Pokud kočka žila s lidmi v domácnosti za života, ani po smrti na tom nechtěli Egypťané nic měnit, proč taky? Stejně jako v životě věřili, že je kočka ochrání, přinese jim štěstí a plodnost, doufali, že svou roli sehraje i v jejich posmrtném životě, na který se více než kterákoliv jiná kultura připravovali.
Z dochovaných záznamů a nálezů je patrné, že staří Egypťané nedali na kočky dopustit. Všimli si na nich hned několika výhod, proč se jim vyplatilo kočku uctívat. V kočkách viděli své bohy, ladnost, dravost, přívětivost, odvahu. Často byla kočka vyobrazovaná spolu s ženou, což podle archeologů mohlo zdůrazňovat plodnost. Za tuto asociaci nejspíš mohl fakt, že byla kočka schopná vrhnout tolik koťat. Zkrátka a dobře měla kočka čestné místo v životě starých Egypťanů.
Kvůli jakým vlastnostem byla kočka uctívána?
Ovšem není to tak, že by se kočka stala symbolem starého Egypta jen tak náhodou nebo kvůli tomu, že koček tam bylo hodně. Egypťané si ji jako svého boha ochránce zvolili na základě několika vypozorovaných věcí. Ve velmi obecné rovině byla kočka jejich velmi prospěšným společníkem. Kočka uměla odehnat nebezpečná jedovatá zvířata, jako v té době byli hadi a štíři. Staří Egypťané v kočkách viděli rychlost, hbitost a dravost. Proto ji často přirovnávali k bohyni Sekhmet (bohyně lvice, válečnice a ochránkyně). Kočky staré Egypťany zkrátka chránily, a to nejen před jedovatou havětí, nýbrž i před zlými silami. Egypťané respektovali přirozenou zuřivost koček jako symbol síly a odvahy. Zároveň měly kočky Egypťanům zajistit plodnost, a to díky jejich přirozené schopnosti vrhnout hned několik koťat.
Hlavně z toho důvodu, že věřili, že v těle kočky se může skrývat božstvo, je Egypťané po všech směrech uctívali. Nejenže si je pouštěli velice blízko k tělu, nýbrž je neváhali zahrnovat přepychem, pokud na to měli. Avšak i v té nejchudší světnici se kočka měla doslova výsostně.
Smrt kočky staří Egypťané oplakávali téměř se stejnou intenzitou, jako by jim umřel člen rodiny. Není divu, kočka jím v Egyptě byla. Pro zajímavost poté, co kočka umřela a oni ji mumifikovali a pohřbili do rodinné hrobky, si členové této rodiny oholili obočí a truchlili po celou dobu, než jim zase narostlo.
