Kontroverzní vláda Václava II. I přes jeho pasivitu Čechy dokázaly vzkvétat
Foto: Public domain, Wikimedia commons
Václav II. se v učebnicích dějepisu řadí mezi méně často opěvované panovníky. Přesto však dokázal svými politickými rozhodnutími výrazně přispět k rozvoji českých zemí. Jak se mu to podařilo?
Po smrti Přemysla Otakara II. roku 1278 se české království zmítalo v problémech. Mladý Václav se i se svou matkou Kunhutou stali vězni Oty V. Braniborského, který je chtěl připravit o moc. Bohužel se však Otovi nedařilo zemi spravovat. Vypuklo období hladomoru a bídy, které rozzlobilo český lid i šlechtu. Ta se nakonec rozhodla konat a v roce 1283 osvobodila tehdy dvanáctiletého Václava z podruží svého opatrovníka. Braniborský markrabě ve strachu z trestu následně uprchl ze země.
Nesnadné začátky Václavovy vlády
Podle řady zdrojů byl Václav II. poměrně velkým podivínem. Trpěl údajně chronickým strachem z koček či bouřek a mnohdy také sáhl k sebepoškozování. Vše však poměrně zdárně vykompenzoval tím, že měl kolem sebe celou řadu schopných lidí, kteří mu pomáhali vládnout.
Jedním z nich byl také Záviš z Falkenštejna, který se stal novým manželem Václavovy matky Kunhuty. Ačkoliv Záviš zprvu králi radil, rozhodl se Václav II. později využít raději jeho politického vlivu na rod Vítkovců. Svého otčíma tak vozil od jednoho vítkovského hradu k druhému a nechával si slíbit věrnost a oddanost koruně. Když pak dorazil před Hlubokou, kde se Václavově přání vzepřeli, nechal král Záviše 4. července 1290 na louce před hradem popravit.
Politik každým coulem
Václav si moc dobře uvědomoval, jakou sílu by mohl získat uzavřením strategického manželství. Proto si vzal za ženu Gutu, dceru Rudolfa I. Habsburského, jehož ruka ukončila život Václavova otce. Získal tím další řadu titulů, které mohl užívat svým jménem. Díky tomu mohl český královský dvůr hostit celou řadu učenců a stal se také místem konání řady významných rytířských turnajů.
Václav II. nezanevřel ani na zahraniční politiku. Pod vedením Petra z Aspeltu, který byl dalším z řady králových poradců, získal Václav do své sbírky také koruny polskou a uherskou.
Své plány financoval díky českému stříbru
Velkou finanční výhodu poskytovaly Václavovi II. naleziště stříbra v Kutné Hoře, které byly objeveny teprve ve 13. století. Aby hodnotu této komodity ještě zvýšil, nechal král razit známý pražský groš, který se brzy stal silným evropským platidlem. Vznikl také dokument Ius regale montanorum, který představoval mincovní reformu a upravoval také zákony pro těžbu a zpracování stříbra.
Konec Václavovy vlády
Ačkoliv měl Václav II. ambice rozvíjet české země i nadále, v roce 1305 onemocněl na tuberkulózu a stejného roku pak této nemoci podlehl. Ačkoliv tak byl tento český král v mnoha ohledech specifický a možná i podivínský, dokázal realizovat skutky, které by mu mohla závidět řada jeho předchůdců i nástupců. Český národ po jeho smrti vkládal velké naděje do jeho syna Václava III. Jeho vláda však skončila dříve, než začala úkladnou vraždou roku 1306 v Olomouci. Rok Přemyslovců tak vymřel po meči a otevřel brány nové kapitole českých dějin, vládě Lucemburků.