Krabi z pravěku s riskantním rozmnožováním jsou dnes nepostradatelní v lékařství
Foto: rozbeh / Shutterstock
Na naší planetě existují jisté živočišné druhy, o nichž se často mluví jako o živoucích zkamenělinách, se proti svým dřívějším fosilním představitelům změnily jen málo a jejich starobylost je ještě zdůrazněna jejich prehistorickým vzhledem.
Ostrorepi američtí žijí v pobřežních vodách západního Atlantiku a Tichého oceánu, který omývá břehy Severní Ameriky a jihovýchodní Asie. Původ ostrorepů se datuje do dob před 200 miliony lety – ostrorep americký (Limulus polyphemus) dokonce před 445 miliony lety! Tento tvor tedy jasně patří k nejstarším živočichům, kteří dnes vůbec existují! Pět v současnosti žijících druhů ostrorepů patří k rodu Limulus; i když někdy bývají označováni jako krabi, je tento název nesprávný, protože tito tvorové jsou spíše než s kraby spřízněni se štíry a pavouky.
Žijící zkameněliny
Tyto druhy, o nichž se často mluví jako o živoucích zkamenělinách, se proti svým dřívějším fosilním představitelům změnily jen málo a jejich starobylost je ještě zdůrazněna jejich prehistorickým vzhledem. Hojnost zkamenělých ostrorepů svědčí o tom, že byli mimořádně početní. Jejich tvrdá schránka však snadno fosilizuje, a tak je možné, že ostatní početné druhy jsou ve fosilních nálezech jen méně dobře zastoupeny.
Krunýř s ostnem
Tělo zvířete chrání velký, vyklenutý hlavový štít, spojený pohyblivě s velkým tělním krunýřem, z něhož vyčnívá dlouhý, zašpičatělý osten. Dospělý jedinec může být až 60 cm dlouhý a 30 cm široký. Těžký krunýř kryje článkovaný zadeček s pěti páry kráčivých nohou a dvojicí klepítek. Ostrorepi žijí v poměrně hlubokých vodách. Jsou špatnými plavci, a aby se mohli posouvat ve vodě nebo pomalu pohybovat po mořském dně, používají plochých zadečkových končetin.
Většina se obětuje pro reprodukci za úplňku
Po většinu roku žijí ostrorepi ve vodě, ale dospělí jedinci každé jaro masově migrují na vybrané, většinou písečné, pláže, kde se rozmnožují. Tam jsou ale vystaveni vlnám, které nakonec přinesou mnoha z nich záhubu. Důvod této reprodukční migrace není vědcům dodnes zcela jasný, ale zdá se, že souvisí s nejvyšším stavem přílivu při úplňku, kdy tisíce ostrorepů cestují vzhůru po břehu, aby tu na nejvyšší čáře přílivu vyhrabali jamky. Samice do nich nakladou 200 až 300 vajíček, která potom samci opatrně oplodní a nakonec je zahrabou a ponechají vývinu.
Na těchto exponovaných březích v zóně vlnobití jich vlny mnoho převrátí, takže jejich zranitelná, měkká těla jsou vystavena horkému slunci a současně se stávají snadnou kořistí racků, kteří se v tomto čase na plážích shromažďují.
Ostrorepi se převracejí nazpět jen s potížemi a používají k tomu svůj dlouhý ocásek jako páku. Zdá se však, že riziko stojí za to, protože pravděpodobnost, že se úspěšně vyvinou vajíčka, která jsou uložena na méně rizikových plážích – i když zde dospělí častěji přežívají, je menší. Vývoj zárodku trvá čtyři týdny, přesně podle doby, kdy přichází další příliv, který nově vylíhlé larvy spláchne do moře.
Důvody přežití dodnes?
Zřejmé důvody přežití starobylých ostrorepů neexistují? Tito členovci jsou samozřejmě dobře přizpůsobeni svému zvláštnímu životnímu stylu a jsou dost zdatní, aby přežili nemalé ztráty, které utrpí při riskantním rozmnožování, a tak umožňují současným pozorovatelům fascinující pohled na minulost.
Nejdřív hnojivo, potom léčivo
Ostrerepi se dříve vyskytovali po celé planetě, velmi hojní bývali kolem amerických břehů. Bylo jich tam tolik, že na konci 19. století se v USA začali používat jako hnojivo, přičemž tímto způsobem jich zemřely desítky milionů. Tuto praktiku zrušilo až používání umělých hnojiv v 70. letech 20. století. Pak se však stali oblíbenou návnadou ve stále mohutnějším rybářském průmyslu v zemi. Roku 1977 se ale přišlo na to, jak využívat jejich krev pro testování léků a vakcín a ostrorepi se stali nepostradatelnými v současném celosvětovém zdravotnictví.