Krásy mořských i vnitrozemských útesů: Od Austrálie přes Mali po bílé doverské v Anglii. Bez živočichů by nevznikly

Voda, vzduch a písek vytvořili nádherné útesy všude na světě. Útes je ostré skalisko příkře vystupující nad okolí. Může se nacházet nad terénem v horách, nad pobřežím, vystupovat z moře nad hladinu, nebo z mořského dna a být skryt pod hladinou.

Mořské útesy

Austrálie

Některé zvlášť krásné jsou v Národním parku Port Campbell (Port Campbell National Park) v autsralském státě Victoria, kde mořské vlny vytesaly ohromnou silou spektakulární vápencové útesy. Výsledkem je 32 kilometrů pobřeží ozdobeného různorodými geologickými výtvory.

K těm nejvýraznějším patří dvojmo klenutá struktura nazývaná London Bridge/Arch (Londýnský most), dále Great Blowhole (Velká nozdra) neboli Loch Ard Blowhole či skupina osmi vápencových skal trčících z moře nazvaná Dvanáct apoštolů.

Loch Ard Blowhole je asi 99 metrů dlouhý tunel či štěrbina mezi útesy, zakončený přírodní jeskyní, která měří napříč 40 metrů. Za určitých podmínek vniknou do tunelu vlny, prudce se roztříští o stěny a vystříkne fontána podobná gejzíru.

Velká Británie

Při příjezdu do Doveru, který je historicky znám jako "klíč k Anglii", jsou z dálky několika kilometrů vidět křídové útesy.

Dover leží asi 130 km od centra Londýna. Bílé útesy je nejlépe vidět z moře a za tím účelem k nim připlouvá mnoho výletních lodí. Křídová návrší za útesy nabízejí krásné procházky s dalekým výhledem na moře a okolní pobřeží.

Doverské útesy se tyčí nad mořem a jejich zářivá bdělost bývala prvním pozdravem Anglie mnohému námořníkovi. Vzhledem ke své blízkosti k Francii měl Dover historicky velký strategický význam pro obranu britského ostrovního království.

Na vyvýšenině na vrcholu Doverských útesů, zhruba 114 metrů nad mořem, je doverský hrad, jedna z nejpůsobivějších pevností na světě, která byla stavěna po tisíc let, aby odrážela útočníky z Evropy.

Samotné, převážně křídové útesy, byly vytvořeny během pozdního křídového období, kdy vyhynuly miliony drobných živočichů se schránkami bohatými na uhličitan vápenatý, které klesly na dno oceánu. Vrstvy se hromadily jedna na druhou a nakonec byly během procesu nazývaného sedimentace stlačeny. Záhy po svém vzniku podlehla křída - měkká forma vápence - rychlé erozi působením mořské vody.

Geologické síly, které vytvořily slavné doverské útesy, se současně projevují i na opačné straně kanálu v Étretat na sever od Le Havru ve Francii. Zde se tyčí do výše 70 m nad mořem Aiguille (Jehla), která je krásným případem křídového mořského sloupu.

Vnitrozemské útesy

Mali

Útesy mohou vznikat i ve vnitrozemí, čehož jsou dobrým příkladem útesy v západoafrickém Mali u města Bandiagara, několik kilometrů od Timbuktu. Útesy zde tvoří okraj pískovcové plošiny, která se vypíná nad Africkou planinou.

Pískovec zde uložený před 600 miliony lety v přírodní pánvi byl násobně vlivem pohybu zemské kůry vyzdvižen vzhůru a okraje tohoto pozvednutého útvaru tvoří dnešní útesy. Jsou vysoké až 500 metrů a vznikly následkem podemletí rychle proudícími řekami, které mělo za následek zhroucení svrchní vrstvy skály.