Krym si vždy přivlastňovaly jiné národy. Představou „německého Krymu“ se opájeli především němečtí nacisté
Foto: Sandor Szmutko / Shutterstock
Krym, kdysi zvaný Taurida, je křižovatkou mytologie a historie. Jeho příběhy odhalují rozmanitost kultur a epoch, reality a fantazie. Unikátní poloostrov, o který se vedou boje, je domovem nejen klasických mýtů, ale i zakladatelských příběhů Polska, Maďarska, Německa a Ruska. Toto mystické místo buď přitahuje, nebo odpuzuje a fantazie zde často plní mezeru tam, kde chybí fakta.
Poloostrov Krym se v důsledku své okrajové polohy stal místem mnoha mýtů a legend, které byly tvořeny napříč různými érami a kulturami, často kvůli omezeným znalostem o této odlehlé oblasti. Podle starořeckého dramatika Euripida byl Krym po dlouhou dobu znám jako Taurida. Prolíná se zde metropole a periferie, které se navzájem přitahují a odpuzují. Stejně tak mýtické příběhy spojené s Krymem odkazují na konkrétní historické postavy a události a jsou pevně spjaty s konceptem centra, popisují autorky brožury Krym v dějinách, literatuře a médiích z edici Věda kolem nás, výzvy a otázky publikované Střediskem společenských činností ve spolupráci se Slovanským ústavem Akademie věd ČR.
Různé národy, stejný výchozí bod
Krym není jen dějištěm klasických mýtů, jako je příběh o Ifigenii, ale také hrál klíčovou roli v tvorbě zakládajících mýtů různých národů. V 17. století, během kulturní transformace známé jako sarmatismus, vytvořila šlechta v Polsko-litevské unii duchovní most mezi střední Evropou a Krymem, opírajíc se o mytické antické předky. Maďarský zakladatelský mýtus spojuje bratry Hunora a Magora s Krymem, považujíc je za praotce Hunů a Maďarů, zatímco německá mytologie spojila poloostrov s Góty a hledáním stopy „gótského života".
Představa „německého Krymu“, kterou se opájeli především němečtí nacisté, vycházela z myšlenky, že krymsko-gótské knížectví Theodoro je „jaksi“ německé.
Gótové byli jedni z prvních Germánů, jejichž dvě větve, Vizigóti a Ostrogóti, sehrály důležitou roli při pádu západořímské říše, výrazně se zapsaly do doby stěhování národů a do dějin vzniku středověké Evropy. Pravděpodobně pocházeli z jižního Švédska.
Krymští Gótové byly kmeny Germánů, které se po migraci ze švédského Gotlandu usadily na pobřeží Černého moře, zejména v oblasti poloostrova Krym. Byli posledním známým a silným gótským etnikem.
Německé (nacistické) zájmy
Jak píší autorky článku, ve vztahu ke Krymu je znám výrazný mýtus o Gótech, který byl populární v německojazyčném prostoru. Dále citujeme: „Už od 19. století nebyl zájem německých návštěvníků Krymu podněcován pouze krásou místní krajiny nebo příjemným klimatem, jak jednoznačně dokládá neobvykle vysoký počet cestopisů, které byly sepsány německy mluvícími autory a také několika autorkami. Cestopisy jsou většinou silně ovlivněny tím, že autoři cestovali po poloostrově v horlivé snaze najít stopy „gótského života“, který již v novověku dávno vymizel. Představa „německého Krymu“, kterou se opájeli především němečtí nacisté, vycházela z myšlenky, že knížectví Theodoro, které v krymských horách existovalo po několik století až do vpádu Osmanů na konci 15. století, bylo krymsko-gótské a tedy „jaksi“ německé. Dalším argumentem pro tuto teorii byl stát údajných německých předků na území Krymu.“
Ruské násilné pouto
Kromě toho byla mytologizace Krymu součástí ruské kultury, kde hrál Krym klíčovou roli v národní paměti. Krymský mýtus v ruské kultuře zahrnuje události jako tauridskou cestu Kateřiny Veliké v roce 1787, Puškinovu poemu o Bachčisaraji či hrdinský Sevastopol, který odolával útokům během krymské a druhé světové války, píší autorky brožury.
„Emoční pouto“ mezi ruskou identitou a Krymem bylo znovu tvrdě „potvrzeno“ na jaře roku 2014 (anexe ukrajinského Krymu Ruskou federací) a ještě zákeřněji v únoru 2022 napadením Ukrajiny ruským teroristickým agresorem.