Kvíz: Pod stan nebo na chatu, aneb jak jsme si užívali dovolené za socialismu
Foto: [email protected] / Depositphotos
Léto v Tatrách nebo u Máchova jezera, relax na pláži či pod štíty hor. I tak jsme za minulého režimu trávili dovolenou. Pojďme se společně podívat a zavzpomínat na to, jak jsme si tehdy užívali volna.
Mladí do 30 let mívali jen dvoutýdenní dovolenou
Není překvapením, že dovolené za socialismu vypadaly trochu jinak, než dnes. Odlišné to bylo už s nárokem na samotné pracovní volno, jehož délka závisela na věku a odpracovaných letech zaměstnance. Lidé mladší 30 let měli nárok pouze na 14 dní volna ročně, po pěti odpracovaných letech se doba volna prodloužila na tři týdny a zasloužilí zaměstnanci, kteří odpracovali již alespoň 15 let, si mohli užívat dovolenou čtyřtýdenní.
Naopak se ale více než dnes dodržovalo pravidlo, že k opravdovému odpočinku je třeba relaxovat alespoň dva týdny v kuse. Čtrnáctidenní dovolenou využívala minimálně polovina zaměstnanců.
Léto v lůně domácí přírody
Nejčastěji trávili lidé dovolenou v tuzemsku. Na horách, nebo ještě lépe u vody, u Máchova jezera či u některé z přehrad. Mezi ty oblíbené patřily Slapy, Vranovská přehrada nebo Lipno. Na oblíbených turistických místech rostly podnikové chaty a rekreační střediska určená zaměstnancům. Kapacita těchto objektů však byla omezená, a tak se ne vždy dostalo na všechny. Alternativou se stal čas strávený na chatách či chalupách, vlastních či půjčených třeba od známých.
A pokud jste neměli ani tuto možnost, mohli jste vyrazit do kempu pod stan. Tato alternativa se rozšířila zejména s rozmachem automobilismu. Dovolená pod stanem obvykle představovala vůz plně naložený těžkým stanem, spacáky a dalším kempinkovým vybavením včetně vlastního vařiče, nádobí a často i stravy, zejména konzerv.
Pamětníci si dodnes také jistě vzpomenou na odborové rekreace poskytované ROH. Na takové zájezdy zejména do atraktivních míst, jakými byly třeba Vysoké Tatry nebo Krkonoše, však nedosáhl každý, často byly poskytovány odborářům za odměnu. I přes to se jich účastnilo i několik milionů osob ročně. Zájezdy trvaly obvykle jeden, někdy ovšem až tři, týdny. Kromě do hor směřovaly i do lázeňských měst, Karlových Varů či Luhačovic, nebo do kulturních center, Prahy a Bratislavy. Pobyty ROH byly hromadně organizované, a to nejen doprava na místo rekreace, ale i program, zejména pak společné hudební a taneční večery, táboráky, besedy nebo brigády. ROH zájezdy byly levné, občas, třeba když někdo slavil jubileum, mohly být i zadarmo. Rekreace se částečně hradily z příspěvků členů ROH a částečně je dotoval stát.
Děti mohly formu organizovaných prázdnin zažít i prostřednictvím táborů, nejčastěji těch pionýrských. Kromě zábavného a sportovního programu, který známe i z dnešních táborů, nabízely ty pionýrské i vzdělávací besedy a učení o socialistických myšlenkách a hodnotách.
S výjezdní doložkou na Západ
Cestování na dovolenou do zahraničí se rozšiřovalo postupně. Historička Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd, Lenka Krátká, dodává:
I s omezenými statistikami mohu říci, že v roce 1956 vycestovalo do zahraničí asi tisíc až patnáct set lidí. V roce 1959 pak čtyři tisíce lidí.
Hranice se výrazněji rozvolnily zejména v 60. letech, kdy například v roce 1968, jen na Západ vycestovalo asi půl milionu Čechoslováků. Nastoupivší normalizace tato čísla opětovně snížila, avšak historička Krátká doplňuje:
Hranice už se neuzavírají do celého světa, ale pouze na Západ. Do určité míry je tu jako náhrada podporováno cestování do spřátelených zemích napříč blokem.
Jednodušeji, takřka bez omezení, bylo možné navštívit některé ze zemí Východního bloku – NDR, Polsko, Maďarsko, Bulharsko či Rumunsko, v pozdějších letech i Jugoslávii. V případě cesty tzv. na Západ to však bylo složitější. Bylo nutné zajistit si devizový příslib a výjezdní doložku. Na schválení zahraniční cesty měl vliv zaměstnavatel a místní výbor strany. Ze západních zemí lidi nejčastěji lákala pro své památky a umění Francie s Itálií.
Zahraniční dovolenou si nemohl pořídit každý, rodina za ni často zaplatila více než dva měsíční platy. Pokud jste chtěli ušetřit, volili jste možnost ubytování v kempech pod stanem. Naopak zájezdy prostřednictvím cestovních kanceláří byly dražší a některé opravdu jen pro vyvolené. Například v roce 1981 jste se na Kubu mohli podívat za pětinásobek průměrného hrubého platu.
Ať už jste trávili dovolené za socialismu doma nebo v zahraničí, jistě na ně vzpomínáte s nostalgií a láskou. Připomenout si je můžete i v následujícím kvízu.