KVÍZ: Vzdělání a antika šly vždy ruku v ruce. Jednu z nejúžasnějších knihoven starověkého Říma nechal postavit císař Hadrián
Foto: George E. Koronaios / Creative commons, CC-BY-SA
Knihovny slouží jako centrum informací už celá tisíciletí a přežívají i v moderní době. Jednou z nejznámějších knihoven historie zůstává Hadriánova knihovna představující dominantu starověkých Athén.
Dílo ambiciózního vládce
Císař Hadrián nechal Hadriánovu knihovnu postavit přibližně mezi lety 132 až 134 n. l. Šlo o největší knihovnu v Athénách, která sloužila k ukládání důležitých literárních děl i právních a administrativních dokumentů. Krom toho se v ní konaly přednášky a setkání nejrůznějších filozofických škol. Filozofové mohli se svými kolegy diskutovat uvnitř knihovny nebo v poklidné zahradě.
Na rozdíl od současných knihoven Hadriánova knihovna plnila odlišnou funkci. Starověké knihovny nesloužily k půjčování knih, nýbrž k jejich ukládání a studiu. Knihovna obsahovala svazky ve formě svitků papyru a vítala mnohé vzdělané návštěvníky, kteří v jejích prostorách hovořili o nejrůznějších tématech.
Jakožto obdivovatel řecké kultury se Hadriánovi podařilo shromáždit velké množství publikací. Na vrcholu své slávy Hadriánova kniha byla domovem více než 17 tisíc knih, svitků, dokumentů a papyrů. Ačkoliv se toto číslo dneska nemusí zdát příliš ohromující, ve své době Hadriánova knihovna představovala nevídaný jev. Císař tak dosáhl svého ambiciózního cíle: vytvořit kulturní centrum v rámci městské obnovy Athén, díky kterému by se Athény staly duchovním centrem jeho říše.
Kráska mezi knihovnami
U všech, kdo ji navštívili, Knihovna budila úžas díky jejímu vzhledu i velikosti. Měřila celkem 122 na 82 metrů. Její vchod umístěný na západní straně budovy zdobila veranda s korintskými sloupy. Obrovské vnitřní nádvoří obklopovala kolonáda se stovkou sloupů. Ve středu nádvoří byla zahrada a ozdobný bazén. Nápis na tomto místě naznačuje, že Knihovna bývala otevřená „od první hodiny až po šestou“.
Hlavní část budovy sídlila naproti vchodu na východní straně. V jejím středu byla knihovna samotná s místností pro čtenáře na jedné straně a s přednáškovým sálem na druhém konci křídla. Přednáškový sál měl více řad uspořádaných ve stylu amfiteátru.
Jeden z nejlepších dochovaných popisů původní podoby Hadriánovy knihovny poskytl řecký cestovatel a zeměpisec Pausanias, který žil ve stejném období jako císař Hadrián. Pausanias knihovnu popsal jako „budovu se stovkou sloupů z frygického mramoru, se sály s pomalovanými stropy, alabastrovými zdmi a s výklenky se sochami, v nichž se skladovaly knihy.“
Pohnutá historie
Navzdory jejímu věhlasu to Hadriánova knihovna neměla vždycky jednoduché. Během invaze germánských kmenů v roce 267 Knihovna utrpěla značnou škodu. Pouze o deset let později se stala součástí opevněné zdi, která měla sloužit k lepšímu bránění města. Knihovna se dočkala první větší renovace až v letech 407 až 412. Zasloužil se o ni prefekt Herculius, kterému za jeho zásluhy vztyčili sochu zdobící vchod do knihovny. Postupem času v prostorách Hadriánovy knihovny vzniklo několik křesťanských kostelů a bazilik, což odráželo vzrůstající vliv křesťanství, a naopak pokles věhlasu řecké mytologie a kultury obecně.
Tím však problémy Hadriánovy knihovny neskončily. Například v 11. století baziliku sídlící v prostorách Knihovny poničil požár. Když do Athén pronikli Turkové, používali knihovnu jako administrativní centrum a sídlo tureckého administrátora města. Od 15. století Knihovna rovněž hostila dva významné bazary a několik obytných budov. V 18. století plnila oboje funkci mešity a pevnosti. V 19. století ji lidé využívali jako armádní kasárnu a posléze jako vězení.
Na místě Knihovny začaly v pozdním 19. století vykopávky, ale až v 2. polovině 20. století se lidé pokusili obnovit část Knihovny do původní podoby. Dneska přežívá část budovy, která vám poskytne představu o ohromující velikosti původní Hadriánovy knihovny, jednoho z největších divů antického světa. Knihovnu je možné v rámci výletu do Athén navštívit a prohlédnout si její pozůstatky, zejména zbytky kostelů a bazilik, z nichž některé se datují až do doby 5. století.