Kvůli přísným pravidlům se letadlo zřítilo do chudinské čtvrti: V malajském Tawau je zakázáno plýtvat palivem

Kvůli přísným pravidlům se letadlo zřítilo do chudinské čtvrti: V malajském Tawau je zakázáno plýtvat palivem

Foto: Anna Zvereva from Tallinn, Estonia / Creative commons, CC-BY-SA

Publikováno:
4 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Zákaz plýtvání palivem i dochvilnost. Pokud jste zaměstnáni jako pilot v Malajsii, musíte udělat vše pro to, abyste tato pravidla dodrželi. Letadlo Fokker 50, které 15. 9. 1995 přepravovalo cestující během letu 2133 společnosti Malaysia Airlines, však přistání na letišti své cílové stanice nezvládlo.

Letadlo mělo letět pouze jednu hodinu

Malaysia Airlines obdržela toto letadlo na konci prvního čtvrtletí roku 1990. Dva dny před katastrofou bylo letadlo podrobeno kontrole, přičemž žádný problém nebyl shledán.

Oba dva piloti, kapitán i první důstojník, měli s tímto typem letadla četné zkušenosti. Kapitán navíc byl držitelem lékařského osvědčení.

Let přepravoval cestující v Malajsii, nyní letěl z Kota Kinabalu do Tawau (na malajsko-indonéské hranici). Cestovalo 49 cestujících a posádka skládající se ze čtyř členů. Mělo se letět pouze jednu hodinu.Let měl půlhodinové zpoždění kvůli pozdnímu příletu letadla na startovní letiště. Nakonec se ve 12:19 vyletělo. Bylo deštivé počasí, avšak vítr nevybočoval z normy. Let z velké většiny probíhal bez komplikací.

Letěli příliš rychle a příliš vysoko

Problémy přišly až během přistávání. Kapitán se domníval, že zvládnou přistát i přes vyšší rychlost a výšku, neboť „přistávací dráha je přece dostatečně dlouhá, abychom přistáli bezproblémově“. První důstojník neustále upozorňoval kapitána na možnou hloupost jeho rozhodnutí, avšak kapitán byl skálopevně přesvědčen, že přistání zvládnou, a pokračoval v klesání. V kokpitu se rozeznělo varování, avšak ani to kapitána nepřesvědčilo, aby změnil názor.

Ve 13:05 přistáli na přistávací dráze, ale se vzhledem k vysoké rychlosti odrazili a ocitli se opět ve vzduchu. Opět stanuli na dráze a opět se odrazili. Tentokrát se na přistávací plochu již nevrátili, místo toho plochu přeletěli a nabourali s letadlem do chudinské čtvrti nazývající se Sri Menanti. Byla to chudinská čtvrť sloužící jako domov zejména pro migranty pracující jako dělníci převážně filipínského a indonéského původu. Tato čtvrť se nacházela půl kilometru od konce ranveje. Letadlo se rozlomilo a křídla odletěla, což způsobilo únik paliva. Několik přilehlých domů se ocitlo v plamenech. Posádka i cestující se snažili se evakuovat, kvůli požáru uhořelo mnoho lidí na palubě letadla. Jelikož se požár brzy rozšířil do celé čtvrti, její obyvatelé byli rovněž nuceni se evakuovat.

Reklama

Pomoc okamžitě vyrazila na cestu

18 hasičů neotálelo a vydalo se na cestu. Museli se prodrat množstvím zvědavců, kteří se přišli podívat, co se stalo. Až pozdě večer byl oheň konečně uhašen. 29 lidí, včetně deseti obyvatel čtvrti, muselo být ošetřeno v nemocnici. Letecká katastrofa měla i své oběti, celkem se našlo 34 mrtvol. Opravit se muselo čtyřicet domů. Místní premiér i místopředseda si našli čas na vyjádření upřímné soustrasti pozůstalým.

Kdo byl na vině?

Vyšetřovací skupina se skládala ze šesti vyšetřovatelů z ministerstva civilního letectví a také jim pomáhali další lidé, včetně těch z Nizozemska, z USA i ze společnosti Malaysia Airlines.

Nakonec přišli na to, co se skutečně stalo, včetně poskakování letadla a nemožnosti přistát. Přišli na to, že kapitánův úsudek mohl být zkreslen vizuálně, posádka si mohla myslet, že se nachází níže, než jak tomu bylo ve skutečnosti. V tom případě by dávalo smysl to, co se tehdy stalo.

Výňatek ze zprávy

Ve zprávě zveřejněné 20.5.1998 se doslova uvádí:

Nejpravděpodobnější příčinou katastrofy bylo naléhání kapitána na pokračování přistání navzdory skutečnosti, že přistávací dráha nebyla dostatečně dlouhá na to, aby letadlo mohlo zastavit. K této skutečnosti přispěl i nátlak ekonomiky, které ho nutilo šetřit palivem a dodržovat termíny leteckých řádů.

Ve zprávě se uvádí, že na vině je jednoznačně kapitánův špatný úsudek, avšak následně připouští, že první důstojník měl jednat jinak, než jak kapitán zavelel. To vedlo k rozhodnutí, že malajští piloti museli absolvovat speciální výcvik, který by zamezil podobným katastrofám v budoucnu.

Reklama
Reklama