Léčitelství Hildegardy z Bingenu je aktuální i po 1000 letech. Kromě bylinkářství se zabývala historií a hudbou
Foto: Wellcome Collection gallery / Creative commons, CC-BY
3 min
Svatá Hildegarda z Bingenu byla německá abatyše, filozofka, přírodovědkyně, spisovatelka, skladatelka a vizionářka. Od dětství měla prorocké vize, jejichž pravost uznala katolická církev. Byla jednou z nejpozoruhodnější žen v historii.
Od tří let měla vize
Hildegarda se narodila okolo roku 1098 do rodiny nižší šlechty jako desáté a poslední dítě. Od tří let měla náboženské vize, které nazývala „umbra viventis lucis“ („odraz živého Světla“) a které ji nejspíš přiměly zasvětit svůj život Bohu. Na sklonku života popsala tyto vize ve své korespondenci: „Má duše se, jak si to Bůh přál, zvedá vysoko do nebeské klenby a rozprostírá se mezi různé národy, ačkoli jsou ode mne daleko ve vzdálených zemích a místech. (...) Nevnímám je svým srdcem nebo jakoukoli kombinací svých smyslů, ale mám je pouze ve své duši.“
Stala se abatyší a založila dva kláštery
V roce 1106 byla poslána do smíšeného benediktinského kláštera v Disibodenberg. Řeholní slib složila ve 14 letech. Zde se začala zajímat o medicínu a léčitelství, studovala různé lékařské spisy, vedla klášterní bylinkovou zahradu a pracovala v ošetřovně. Také se naučila hrát na desetistrunný žaltář a věnovala se studiu hudby. V roce 1136 byla zvolena abatyší tamní ženské komunity. Později založila dva ženské kláštery – v Rupertsbergu (1150) a v Eibingenu (1165).
Přezdívalo se jí Sybila Rýnská
Ve věku 43 let se svěřila se svými vizemi zpovědníkovi, který o nich informoval mohučského arcibiskupa. Zadesání teologů je prohlásilo za skutečné a pověřilo mnicha, aby jí je pomohl zapsat. Na základě toho vzniklo mezi lety 1141 a 1174 rozsáhlé třísvazkové dílo. Nejznámější I. svazek Scivias („Poznej cesty“) obsahuje 26 Hildegardiných prorockých vizí. Cestovala po Německu a přitom přednášela početným skupinám o svých náboženských myšlenkách a vizích.
Její dílo bylo všestranné
Celkem zkomponovala 77 liturgických skladeb otextovaných vlastními básněmi. Je také autorkou alegorického hudebního dramatu Ordo Virtutum („Řád ctností“) o 82 písních, které je první a nejstarší dochovanou hrou o morálce. Byla též uznávanou historičkou, která zaznamenala životy svatých. Přírodním vědám a medicíně věnovala dva obsáhlé spisy. První z nich, Physica („Fyzika“), popisuje vědecké a léčivé vlastnosti bylin, minerálů a zvířat. Je zde obsaženo více než 200 bylin a jejich účinky na lidské zdraví. Kniha se stala velmi populární a byla přeložena do mnoha jazyků. Druhá kniha, Causea et Curae („Příčiny a léčba“), se zabývá zkoumáním lidského těla, nemocemi, jejich příčinami a léčbou.
Významnou osobností zůstává dodnes
Hildegarda zemřela v roce 1179 v úctyhodném věku 81 let. Je jednou z mála významných žen ve středověké církevní historii a jednou ze čtyř žen, které nesou titul „doktorky církve“. Kanonizována byla v roce 2012, ačkoliv za svatou byla pokládána už od středověku. Je patronkou spisovatelů a hudebníků. Od 2. pol. 20. století se stalo její dílo předmětem všeobecného zájmu, mnoho jejích spisů bylo přeloženo do angličtiny. Její poznatky z oblasti zdravé výživy a bylinkářství se citují dodnes. Vzniklo o ní také několik beletristických děl jako například Život Hildegardy z Bingenu (1997).