Je to legenda o lásce a také jeden ze ztracených divů světa
Foto: Stella maris / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
I když legenda praví, že Visuté zahrady nechala vystavět asyrská královna Semiramis, je pravděpodobné, že je vybudoval novobabylonský král Nabuchodonozor II. (též Nabukadnesar II.) pro svou manželku Amytis.
Jiné spisy uvádějí, že zahrady nechal zřídit vládce Kýros pro perskou kurtizánu, jíž byl doslova uchvácen. To však nic nemění na tom, že Visuté zahrady Semiramis byly úchvatným počinem, který se řadil k sedmi starověkým divům světa. Babylonské zahrady byly údajně vystavěny na klenutých terasách paláce. Podle popisů některých starořeckých historiků bylo možné, díky důmyslnému čerpacímu zařízení, zahrady dokonale zavlažovat prameny vody, které stékaly dolů po hradbách rovnou na stromy a další rostliny.
A jak tedy legendární Zahrady vypadaly?
Kde je pravda se už asi nedozvíme, přesto jsou Visuté zahrady Semiramidiny dodnes předmětem zkoumání vědců celého světa. Některé popisy klasických autorů se však shodují na tom, že tyto impozantní zahrady byly umístěny na klenutých terasách a zajištěny tak, aby rostlinstvo bylo zavlažováno vodou z Eufratu, avšak aby voda neprosakovala terasami.
I když jiné stavby Babylonu (nedobytné hradby, chrám, věž, aj.) překonávaly zahrady velikostí či nákladností, Visuté zahrady nad tím vším vynikaly originalitou, technologií, odvážností stavby a důmyslností čerpacího zařízení a v neposlední řadě také krásou.
V novověku byly Zahrady považovány za pouhou fantazii a královna Semiramis za polomýtickou postavu. Avšak pozůstatky zahrad nalezl německý archeolog Robert Koldewey, objevitel starověkých ruin Babylonu. Kopat začal roku 1899 a trvalo celých 19 let než, cituji: „vynesl Babylón z mlhy biblických legend do světa skutečnosti“. Přesto však jiné zdroje praví, že Visuté zahrady byly spíš součástí bájného města Ninive.
Poznámka: v roce 1964 dala Irácká Památková správa Semiramidiny visuté zahrady v Babylonu rekonstruovat, avšak po vystavění základů byly práce – pro jejich nákladnost – přerušeny.
A kdo tedy vlastně byla Semiramis?
Ač byly zmínky o Babylonu, Semiramidě a Visutých zahradách uvedeny v mnoha spisech řeckých, babylonských a římských historiků, většinou se od sebe podstatně liší. Poslechněte si tedy legendu, plnou lásky, kterou sepsal historik Diodorus Siculus:
Za dávných časů v Sýrii u města Askalón bylo velmi hluboké jezero, u nějž stál chrám bohyně Derketó. Ta však měla lidskou hlavu a rybí tělo. Díky kouzlům bohyně lásky se Derketó zamilovala do člověka a z jejich svazku se narodila dcera. Derketó poté mladíka zabila a sama se vrhla do moře. Opuštěné děvčátko zachránili holubi a později je našli pastýři a předali je královskému inspektorovi Simovi. Ten dal holčičce jméno Semiramis, což znamená holubice. Děvčátko vyrostlo v půvabnou dívku, s níž se oženil královský rádce Onnés a odvedl si ji do města Ninive. V dobách války vzal Onnés svou ženu do válečného pole a díky Semiramidině chytrosti a lsti se mu podařilo porazit protivníka.
Dověděl se o tom král Ninos, do překrásné Semiramis se zamiloval, výhrůžkami dohnal jejího muže k sebevraždě a sám se s ní oženil. Měli spolu syna Ninia. Po králově smrti vládla Semiramis sama, byla velitelkou armád a vydávala se do válek, z nichž se vracela vítězně. Nechala vystavět Babylon, obehnaný hradbami a plný chrámů a věží, vysušila močály, nechala zbudovat i jiná města s památkami po celé říši, zkrátka vše se jí dařilo. Když její syn dospěl, přenechala mu vládu, změnila se v holubici a odletěla do nesmrtelnosti.
Po tuhle část tedy legenda…, snad i částečně podložená spisy tehdejších historiků. I když jiní historičtí spisovatelé uvádějí i další verze Semiramidina života. Jisté je jen to, že Semiramis byla historickou osobou a její jméno je známé ze seznamů asyrsko-babylónských králů ve formě Šammuramat. Postupem času našli archeologové artefakty, který dokazují, že cituji: „královna rozhodně žila v Asyrské říši mezi devátým a osmým stoletím před naším letopočtem, byla provdána za krále Šamši-Adada V., který vládl v letech 823 až 811 př. n. l., a byla matkou krále Adad-niráriho III“.