Leo Eitinger: Česko-norská legenda psychiatrie s magickým datem narození prošla peklem. Své trauma proměnil v lék pro druhé
Foto: Jiří Sedláček / Creative commons, CC-BY-SA a FS Eriksen / Wikimedia Commons, CC0
4 min
Leo Joshua Eitinger (1912-1996) byl norský psychiatr, spisovatel a pedagog českého původu. Přežil holokaust a věnoval svůj život studiu dlouhodobých psychologických následků extrémního stresu a traumat, zejména u přeživších holokaustu a uprchlíků.
Rodné městečko s Davidovou hvězdou
Leo se narodil 12. prosince 1912 jako nejmladší ze šesti dětí do židovské rodiny v Lomnici u Tišnova, dnešní Brno-venkov. Jednotliví Židé zde žili již od 16.–17. století, ale židovská obec se ustavila až počátkem 18. století, V dnešním městysi Lomnici se dochovala urbanisticky pozoruhodná židovská čtvrť - ghetto, vystavěné asi mezi lety 1708-1720. Jeho jádro tvoří domy, obklopující Židovské náměstí, a dvě z něj vycházející ulice. Domy jsou v jádru barokní, později většinou zmodernizované, stojí tu i škola a rabínský dům, renovovaná synagoga z let 1780-1785 a také hřbitov, položený ve svahu nad potokem Besénkem, velmi cenný areál s kamennými stélami z první čtvrtiny 18. století.
Útěk před nacismem
Po studiích medicíny na Masarykově univerzitě v Brně (promoval roku 1937) uprchl v roce 1939 před nacistickou perzekucí do Norska, a to s pomocí Nansenova pasu. To byl mezinárodně uznávaný cestovní doklad pro uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti, který jim po první světové válce umožňoval překračovat hranice a hledat útočiště. Tento pas, zavedený z iniciativy Fridtjofa Nansena (norský polárník, vědec a diplomat, držitel Nobelovy ceny míru), poskytoval ochranu a základní identitu lidem, kteří neměli vlastní národní doklady.
Tábory smrti
Po německé okupaci Norska byl Leo zatčen a prošel hrůzami koncentračních táborů Osvětim a Buchenwald, kde přežil jako jeden z mála norských Židů. Téměř celou rodinu Eitingerových Němci povraždili.
Poválečná kariéra věnovaná traumatu
Po válce se vrátil do Norska a specializoval se na psychiatrii. Stal se profesorem psychiatrie na Univerzitě v Oslu (1966) a vedoucím tamní psychiatrické kliniky. Jeho průkopnická práce se zaměřila na dlouhodobé psychické a fyzické následky extrémního stresu, čímž položil základy pro definování posttraumatické stresové poruchy (PTSD) a syndromu přeživších koncentračních táborů. Právě s PTSD se poprvé setkal jako chlapec u svého otce, který se jako hluboce věřící Žid vrátil zlomený z pekla 1. světové války. Hrůzy spojené se ztrátou lidskosti prožil během dalšího válečného konfliktu i sám Leo a s ním desítky židovských a romských rodin z okolí jeho rodné Lomnice.
Viktimologie a lidská práva
Eitinger se jako jedna z nejvýznamnějších postav moderní psychiatrie zasazoval za práva obětí násilí a proti rasismu a xenofobii. Jeho práce přispěla k zavedení kategorie „Trvalá změna osobnosti po katastrofické zkušenosti" do Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-10).
Zatímco jiní vědci v té době studovali především psychologii útočníka, Eitingerova bádání se zaměřila na dopady (proces, kdy se někdo stane obětí trestného činu. Nezahrnuje jen samotný kriminální čin, ale i jeho následky pro postiženou osobu – fyzické, psychické, finanční i sociální). Eitinger stál u zrodu viktimologie, vědy, která se zabývá oběťmi trestných činů: kdo se jimi stává, proč a jak jim pomoct. Zkoumá, co oběti prožívají a jak jim společnost a zákony mohou lépe pomoci a předcházet tomu, aby se staly obětí.
Je považován za významnou postavu v psychiatrii a za průkopníka ve výzkumu traumatu. Jeho osobní zkušenost z holokaustu ho motivovala k celoživotnímu studiu lidského utrpení a k boji za lidskou důstojnost. Obdržel řadu norských i mezinárodních ocenění, včetně Ceny Fritt Ord. Univerzita v Oslu na jeho počest založila Cenu Lisl a Lea Eitingerových za přínos v oblasti lidských práv. Přesto by se dalo říct, že „celosvětově“ čeká tento významný jihomoravský rodák na své „objevení“.